Přesto podle šéfa Státního okresního archivu v Henčlově Jiřího Lapáčka dosud chybí ucelená badatelská studie, která by události kolem 21. srpna detailně mapovala.

ROZHOVOR

Jak vlastně probíhaly první dny srpnové okupace v ulicích města Přerova?

Přerovská veřejnost se o okupaci dozvěděla ráno 21. srpna, kdy Městský národní výbor informoval obyvatele rozhlasem o situaci.

Už v průběhu dne vyšla vyhláška Městského národního výboru o okupaci, ve které byl vyjádřen požadavek na zastavení okupace a odsun jednotek mimoúzemí Československa.

Svá nesouhlasná stanoviska s okupací vydávaly i další organizace ve městě.

Zatímco město Hranice obsadila vojska už v odpoledních hodinách 21. srpna, do Přerova přijela až v ranních hodinách – v pátek 23. srpna. Ve stejný den se dostavil do budovy národního výboru podplukovník Smirenko, zastupující okupační jednotky.Vodpoledních hodinách byly sovětské jednotky dislokovány v prostoru mezi Přerovem, Kozlovicemi a Grymovem.

Přechodným velitelským stanovištěm se stal dřevěný barák před zemědělskou tržnicí na Kopaninách. Jednou z akcí okupační moci bylo například obsazení městského rozhlasu 24. srpna.

O den později došlo k přemístění jednotky, která okupovala Přerov, a v nočních hodinách ze 25. na 26. srpna přijeli do Přerova noví okupanti.

Zapojili se lidé aktivně do odporu proti okupantům? Hodně se v této souvislosti mluvilo o nekompromisním postoji tehdejší letecké základny?

Přerovské letiště nebylo obsazeno hned v prvních hodinách okupace, jak se to dělo jinde, ale sovětská letadla vykonávala během nízkých průletů nad dráhou neustálou kontrolu.

Teprve 23. srpna obsadil letiště tankový pluk a přistál zde sovětský letecký pluk s letouny SU-7.

Spontánním vyjádřením odmítavého postoje k okupaci armádami Varšavské smlouvy bylo dodržování hesla „Okupantům ani vodu.“

Vyvolalo to ostrou konfrontaci s velitelem tankového pluku, který vyhrožoval, že pokud nedostane vodu on pro svou jednotku, postará se o to, aby nebyla voda v celém Přerově.

Odpor vyjadřovali všichni lidé ve městě vylepováním letáků v ulicích, v podnicích byly zase přijímány rezoluce, odsuzující vstup vojsk na naše území.

Na celém okrese ale nedošlo k násilnostem ze strany okupantů a obětem na životech občanů, jako tomu bylo například v Prostějově.

Kdy se vlastně situace zlomila a aktivní odpor proti okupantům se změnil v tiché přijímání údělu?

Dne 27. srpna 1968 byl podepsán takzvaný moskevský protokol o dočasném pobytu sovětských vojsk na našem území. Postupně slábl vliv prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka a jeho vedení a byly organizovány první čistky.

Na plénu ÚV KSČ17. dubna 1969 byl do funkce prvního tajemníka ÚV KSČzvolen Gustáv Husák. Začalo období normalizace, spojené se stranickými čistkami, čistkami v bezpečnostním aparátu a armádě, posléze v odborech a v zájmových organizacích a složkách Národní fronty.

Následovala likvidace existujících občanských struktur, jako byly Junák, KAN, K-231, Sokol, a odstranění polednových reforem ve společnosti.

Kádrová opatření postihla více než dvacet procent příslušníků letectva. Zvláště tragickým případem se stala sebevražda ZV Pletky kapitána Fidlera.

Byl něčím specifický postoj obyvatel Přerova k srpnovým událostem?

Příkladný postoj k okupantům zaujal tehdejší předseda Městského národního výboru Karel Rosmus. Když se v pátek 23. srpna dostavil do budovy národního výboru podplukovník Smirenko, zastupující okupační jednotky, odmítl mu podat ruku a před shromážděnými vedoucími pracovníky přednesl projev, v němž prohlásil, že okupanti nejsou ve městě vítanými a žádoucími hosty.

Na závěr si dovolil osobní připomínku z pozice bojovníka proti fašismua dlouholetého nacistického vězně.

Existuje ucelená analýza událostí z 21. srpna 1968 v Přerově a uvažuje se případně i o knižní publikaci?

Uplynulo více než 40 let, a to je život dvou generací. Ke zpracování přehledu a následné analýzy událostí, spojených se srpnovou invazí do Československa a jejím odrazem na Přerovsku a Hranicku, bude třeba získat vedle nového archivního materiálu i osobní vzpomínky, fotografie a jiné doklady od přímých účastníků a pamětníků.

Jde o věc prvořadé důležitosti, protože, byť se to může zdát paradoxní, vypovídací hodnota dochovaných archivních materiálů, které máme dnes k dispozici na regionální úrovni, je velmi malá.

Například ve fondu Okresního výboru KSČv Přerově se badatel dozví určitější fakta o sovětské okupaci v okrese a samotném městě Přerově až z hodnocení, proneseném na okresním sjezdu strany v roce 1971. A to se při tom musí prokousat „balastem“ frází o třídním nepříteli a revizionistech.