Před koncem roku zavítal do lázní na měsíční léčení také bývalý skvělý hokejový reprezentant, držitel několika zlatých medailí z mistrovství světa, stříbrný z olympijských her a od roku 1999 člen Síně slávy světového hokeje, pan Oldřich Machač.

Při jeho pobytu v Teplicích nad Bečvou jsme jej požádali o rozhovor.

Jste bývalým vynikajícím hokejistou, který získal cenné kovy z mezinárodních soutěží v letech 1968 - 1977. Podívejme se prosím do vaší sbírky medailí…

Mám tři zlaté medaile z mistrovství světa v Praze 1972, Katovicích 1976 a Vídni 1977. Stříbrní jsme byli na mistrovství světa v Grenoblu 1968, Bernu a Ženevě 1971, Helsinkách 1974, Mnichově a Düsseldorfu 1975 a v Praze 1978.

Dvě nešťastná stříbra mámještě z olympijských her v Grenoblu 1968 a Innsbrucku 1976. Třetí jsme byli na mistrovství světa ve Stockholmu 1969, 1970 a v Moskvě 1973 a na olympijských hrách v Sapporu 1972. Poté jsem ještě získal titul mistra Německa v sezoně 1981/1982 s klubem SB Rosenheim.

Jak jste se dostal k hokeji? Byl to váš koníček od útlého dětství, nebo za vás rozhodli rodiče?

Jsem z Prostějova a bydlel jsem jen 300 metrů od stadionu. Hokej dělal můj bratr a já jsem ho následoval. Navíc jsme na malém městě moc možností neměli, v létě hrát fotbal a v zimě hokej, který měl v Prostějově dlouhou tradici.

Již v deseti letech jsem věděl, že chci hrát hokej a chci hrát za národní družstvo. Měl jsem štěstí na trenéry, bývalé hráče Prostějova, kteří mě hodně naučili. To, že se náš hokej drží na tak vysoké úrovni, je tím, že je tady velká historie, propracovaná technika a zázemí v mládeži.

Na svém kontě máte řadu medailí. Které si nejvíce ceníte a proč?

Samozřejmě nejcennější jsou z mistrovství světa. Jsem i držitelem dvou zlatých z olympiády, ale jen tři minuty do konce. Nakonec jsme tedy byli stříbrní v Grenoblu 1968 a Innsbrucku 1976.

Velice si cením jednoho obrovského úspěchu, a to byl turnaj Kanadského poháru. Skončili jsme druzí, ale vítězstvínám uteklo jen o jednu brankou a odvážím se tvrdit, že ty výkony, které jsme tam předvedli, donutily nejen kanadské hráče, ale i celou veřejnost brát český hokej naprosto vážně.

Myslíte si, že se něčím liší hokej, jak jste ho hrál vy, a jak se hraje dnes?

Dynamika zápasu nebyla dřív nikdy taková jako dnes, protože jsme hráli na větším hřišti než je kanadský rozměr a hrálo se na tři pětky. Tím pádem jsme střídali po 45 sekundách až minutě.

Na hřišti převládala kombinační hra. Dnes je to trochu jinak. Hraje se na menších hřištích kanadského rozměru, hraje se na čtyři pětky, a to dohromady s tím, že malý prostor dovoluje jen málo kombinací, hokej zrychluje. Více se nastřeluje do soupeřovy poloviny a musí se bojovat o puk. Dříve jsme se snažili puk držet. Pokud jsme ho ztratili, téměř vždy to znamenalo gól. Dnes musí všichni co nejrychleji reagovat a hra se hodně zrychluje. Je to někdy na úkor kombinací.

A ještě k tvrdosti hokeje. Výstroj je téměř dokonalá, takže jsou hráči velmi dobře chráněni. Dříve to bylo daleko horší. Dnes se i daleko hůř dává gól, protože objem brankáře s výstrojí je větší a rozměr branky se nezměnil. Hokej je bohatý na střety, ale neměla by v tom nikdy být zákeřnost.

Setkáváte se ještě se svými tehdejšími spoluhráči?

Setkáváme se pravidelně, člověk si popovídá, zjistí, co je nového. Někteří hráči ještě hrají za staré pány a věnují se hokeji i dnes. Srazy bývají v Senohrabech u Prahy, hraje se tenis, fotbálek a je zajímavé sledovat, jak jsou někteří hráči stále akční.Navšech setkáních je veselé dívat se, jak se lidé s věkem mění, tělo stárne, ale duch zůstává stále mladý.

Když zavzpomínám, tak od počátku zhruba do roku 1974, byl stabilní hokejový kádr a utvořilo se silné družstvo, které drželo pohromadě. Po dobu šesti až sedmi let nenastaly žádné rozepře, nevládla žádná rivalita mezi hráči, byli jsme tým. Rádi se vidíme a máme o čem mluvit.

Čím se udržujete v kondici, věnujete se sportu i nadále?

Vzhledem k tomu, že jsem v lázních Teplicích nad Bečvou, tak jsem toho spoustu zanedbal. Jakmile jsem skončil s hokejem v roce 1982, tak nastala druhá fáze života a začal jsem zastupovat firmu, která vlastnila hokejový klub Rosenheim v Bavorsku.

Od té doby jsem pracoval pro německou firmu, i když jsem zpočátku nevěděl, co to obnáší. Úkolem bylo získat zakázky a musel jsem vykazovat výsledky. Prací jsem trávil šest dní v týdnu, uskutečnil množství služebních cest a nebyl ani čas sportovat. Po této stránce jsem to hodně zanedbal. Práce byla velmi zajímavá, hodně mě obohatila, ale zároveň jsem i hodně ztratil.

Teď kondici za posledních 25 let doženu. Myslím si, že jsem zde získal dobré návyky, například jízdu na rotopedu. Začnu doma trénovat. V únoru se chystám na lyže a chci být v kondici a mít pevné nohy.

Kondice špatná, ale nálada stále dobrá.

Jak se vám v lázních líbilo?

Měl jsem doporučení od pana Potsche a jsem spokojený. Moc se mi tady líbilo. Samozřejmě bych byl rád, kdybych byl zdravý, ale situace je taková. Byl jsem tady v poměrně ponurém období, ale v létě zde musí být krásně. Jste z Prostějova, což není od Teplic nad Bečvou daleko.

Jezdíte do lázní i jindy než jen z důvodu lázeňské léčby?

Jezdil jsem často okolo, ale nikdy jsem tady ještě nebyl. Až teď a nelituji toho. Pokud bude možnost, tak se sem rád vrátím.

Yveta Sommerová