Kolikrát vás přepadne špatná nálada, smutek ze všedních problémů v práci nebo z hlouposti ostatních lidí? K tomu, abych napsal tento rozhovor, mě inspirovala dáma, která si ho nikdy nepřečte. Marie Hrubá je od narození nevidomá. Navíc si kvůli cukrovce píchá inzulin čtyřikrát denně. Šťastnějšího člověka jsem však dlouho nepotkal. Radost a energii rozdává i při krátkém posezení. Pořád se ještě zamýšlíte nad důvody své špatné nálady?

Nevidomá jste od narození?

Ano. Nikdy jsem neviděla.

Jaký největší problém jste v životě musela překonat?

Vlastně asi žádný. Když to máte od narození, tak prostě jiný svět neznáte. Vzdělání dostanete, pro praktický život se buď naučíte, nebo zůstanete někomu na obtíž. To jsem nechtěla a ani bych to nesnesla. Tak jsem si vybudovala rodinu a starala se o děti. Spíš mě štvalo, že jsem nemohla číst. Mohla jsem číst Brajla, ale ne tolik, kolik může číst vidomý v každé knihovně. Já hrozně ráda čtu, ale také jsem si zvykla. Já to neberu moc tragicky, takže se mnou je těžké se o tom bavit. (usmívá se)

To je jedině dobře. Můžete tedy říct, že jste šťastná?

Asi ano. Protože mám výborné děti, výbornou rodinu. Ti mi pomáhají. Měla jsem skvělé rodiče i sourozence. Měla jsem obrovské štěstí.

Je Olomouc na nevidomé plně připravená?

Já říkám, že Olomouc je nejlepší na světě. Byla jsem v Londýně, tam to vůbec není tak dobré. Majáčky chybějí, byly tam asi jen dva ozvučené semafory, jinak nic. To samé se dá říct například o Bratislavě. Ani Praha mi nepřipadne tak dobrá. V Olomouci je to nejlepší, přivdala jsem se sem a neměnila bych.

Takže nevidomí nemají s životem v Olomouci větší úskalí?

Dnes už máte hůl s vysílačkou, pustíte si číslo tramvaje, zastávku a vše vám to řekne. Na budovách jsou ozvučené majáčky, u McDonalda vás majáčkem dokonce pozvou na zmrzlinu. (úsměv). S holí chodím ráda a mám dobrý pocit, když to dokážu.

Určitě se rodiče snažili váš zrak zachránit. Jaká byla diagnóza lékařů?

Moji rodiče se mnou jezdili po celé republice. Dokonce se mnou byli dvakrát ve Vídni, a to se tenkrát nesmělo. Díky rodině, co tam žila, se to podařilo. Problém je v tom, že mám oči v pořádku, ale mám slabý nerv. Na očích mi nemají co léčit. Zatím to nejde.

Přemýšlíte nad tím, jak věci vypadají?

Když jsem měla děti, říkali mi: Nikdy na ně neuvidíš. Já nad tím nepřemýšlím. Když chci o něčem vědět, jak to vypadá, zeptám se někoho, kdo je se mnou, a on mi to popíše. Samozřejmě, že to nevím přesně jako třeba vy, ale mám o tom svou představu.

A to je možná někdy hezčí. Můžete si věci představit krásnější nebo lepší, než ve skutečnosti jsou.

Nevím. Protože realitu jsem neviděla. Na to vám nemohu nic říct. Stejně jako se lidé ptají, jak vypadá sen. To je totéž. Mně se něco zdá, vám se něco zdá. Dokonce někdo říká, že sny stejně nejsou barevné. Já se nad tím nezamýšlím.

Je pravda, že si neuvědomuji, že by mé sny byly barevné.

Že jo? Takže se vám zdá, to co mně. Tedy v podstatě.

Když spíme, tak jsme na tom stejně.

Ano. (úsměv) Nijak se ale tím nezabývám. Proč to řešit, když to stejně nezměním. A brečet nad tím, že nevím, jak věci přesně vypadají?

Jakou mají úroveň různé organizace a společnosti pro nevidomé? Například Tyfloservis v Olomouci.

No, paráda.

Chvalte.

Já je chválím doopravdy. S paní Haiclovou jsem dělala všechny věci týkající se prostorové orientace. Když potřebujete znát trasu třeba do zaměstnání, paní Haiclová ji projde a naučí mě body. Díky nim se naučím chodit do obchodu, na poštu atd. Mám hroznou radost, když to zvládnu.

Můžete o sobě říct, že jste samostatná?

Mně by vadilo být na někom závislá. Mám teď doma dceru s miminkem. Vařím jim a tak. To máte strašně dobrý pocit.

Máte životní motto?

Jsem věřící. Říkám, Pán Bůh nedá nikomu víc, než unese. A tím se možná řídím.

Stalo se vám, že vás ošidili?

Ne. Že by mě ošidili v obchodě, se mi nestalo. Ale okradli mě.

Okradli vás?!

O osm tisíc, mobil, doklady, o vše. (smích)

Vy se tomu smějete, ale to je hyenismus.

To bylo před dvěma roky, tak už se tomu směji. Měla jsem zrovna peníze z pošty a okradli mě o celou tašku. Tenkrát před Vánoci to sranda nebyla.

Společnost se staví k nevidomým dobře?

Vesměs dobře. Jsou hodní, nabízí nám pomoc. V tomto bych chtěla vyzvednout romské spoluobčany, se kterými mám mimořádně dobré zkušenosti. Ale je to případ od případu. Někdy se pěkně nezachovají, jak nevidomí, tak vidomí.

Máte životní sen?

Chtěla bych hodně vnuků. Mám strašně ráda malé děti. Mám dvě dcery a přeji si, aby měla každá hodně mimin.