Jaký je harmonogram prací stavby autobusového nádraží? Nedozvíte se to. Stavební firma z Přerova, která tyto akce realizuje a má o investicích největší přehled, nekomunikuje.

Každý pokus o navázání kontaktu se zástupci vedení společnosti ztroskotá. Vrcholní manažeři totiž tvrdí, že je to jejich věc.

„Každý den procházím kolem lešení a říkám si, kdy to tak bude hotové. Přemýšlím, jestli bude fasáda stejná jako ta původní. A jak si odborníci poradí s tou honosnou výzdobou?“ přemítal muž v důchodovém věku, který procházel kolem bývalé lékárny U Zlatého orla na náměstí.

Zástupci Přerovské stavební společnosti ale nechtějí nic prozradit. A to i přesto, že jim redaktoři telefonují i dvakrát do týdne. Každý telefonát do kanceláře zástupců vedení firmy má stejný scénář. Telefony manažeři zásadně neberou a do sluchátka několik minut vyhrává vtíravá hudba.

Za deset minut se nám melodie dokonale vryje do paměti. Když se konečně podaří navázat první komunikaci, netrvá dlouho. „Vyjadřovat se k tomu nebudeme,“ odpověděl rozhořčeně na dotaz, jak pokračuje rekonstrukce bývalé lékárny U zlatého orla na náměstí T. G. Masaryka místopředseda představenstva společnosti Drahomír Šigut.

Ten se také pozastavoval nad tím, že se novináři zajímají o soukromé aktivity stavební firmy. O nic úspěšnější nejsme ani následující den.

Sekretářka o svých nadřízených nic neví. „Přerovská stavební,“ představí se nejprve. Když si opět přejeme mluvit s Drahomírem Šigutem, který den předtím navrhl, ať zavoláme později, mámesmůlu. „No, není tady,“ říká asertivně žena.

Když žádáme o číslo jeho mobilního telefonu, ozve se jen: „Nemůžu vám ho dát.“ Stejné jsou i další odpovědi na otázky, kdy se její nadřízený vrátí a zda bude během dne k zastižení. Vysvětlení nám podá až členka představenstva Dagmar Přecechtělová.

„Nedám vám žádný kontakt. Prostě nedám! Já myslím, že jste pochopili, že nemáme zájem se s vámi o něčem bavit. Pokud máte něco k tomu autobusovému nádraží, zavolejte firmě Sates, ať vám k tomu něco řekne. Ostatní věci, které se týkají naší firmy, jsou naší interní záležitostí a není třeba, abychom je ventilovali,“ reagovala členka představenstva Přerovské stavební společnosti Dagmar Přecechtělová na dotaz, jestli nám může dát kontakt na někoho jiného z vedení firmy.

Obyvatele města však rekonstrukce lékárny i hygienické stanice velmi zajímají. „To víte, že jsem zvědavý, co tam bude,“ svěřil se v přerovských ulicích důchodce Jaroslav Brázda.

Někteří už spekulují, jaké využití budovy najdou. „Nevím, ale viděla bych to na hospodu, nebo na vietnamskou tržnici,“ prohodila Lenka Dvořáčková z Přerova. Informace o zajímavých stavebních aktivitách v centru Přerova nemůže sdělit ani město. „Pokud to není naše stavba, nemáme na to žádný metr. Je pouze věcí privátní firmy, co veřejnosti sdělí,“ uvedl mluvčí přerovského magistrátu Bohuslav Přidal.

Firma podle právníků ze zákona informace poskytovat nemusí. „Není to vázáno žádným právním předpisem. Podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsou povinny média informovat pouze orgány veřejné státní správy, tedy například obce, kraje nebo státní instituce, a nikoliv privátní organizace. Na druhou stranu by ale sdělení o aktivitách společnosti pro takové firmy mohlo být dobrou reklamou,“ uzavřel přerovský advokát Petr Dutko.

Dagmar Rozkošná a Petra Poláková-Uvírová