Za svou činnost dnes převezme Pavel Hobza nejvýznamnější tuzemské ocenění pro vědce, Českou hlavu. Rodák z Přerova působí vedle Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd také jako profesor na katedře fyzikální chemie olomoucké přírodovědecké fakulty.

„Na objevu nepravé vodíkové vazby – stejně jako tomu bylo u mnoha dalších – je půvabné to, že jsme na něj přišli náhodou,“ říká na úvod Hobza. „Studovali jsme spolu s našimi experimentálními kolegy strukturu komplexu benzenu. Při podrobnějším studiu se později ukázalo, že některé vlastnosti jsou zcela opačné, než jsme mohli očekávat na základě fyzikálních zákonů. Byli jsme si vědomi, že jsme možná na prahu něčeho významného,“ pokračuje vědec.

Právě proto měli s publikováním této práce problémy. „Když ve vědě přijdete s falešnou interpretací, tak se může stát, že vaše kariéra skončí. Proto jsme si museli být naprosto jisti, že máme pravdu, což nám trvalo několik let. Publikaci o našem objevu jsme poslali do velice dobrého světového časopisu a stalo se to, co jsme čekali. Velmi rychle jsme dostali práci zpět s doporučením, ať si otevřeme učebnice fyzikální chemie a uvidíme, že jsme se spletli,“ vzpomíná bývalý student olomouckého hejčínského gymnázia.

„My jsme takovou odpověď očekávali. Nakonec se nám podařilo přesvědčit recenzenty, že naše výsledky jsou správné, a publikace byla otisknuta. Na celé příhodě je krásné to, že teď se přepisují učebnice fyzikální chemie podle toho, co jsme zjistili,“ usmívá se Hobza.

Přitom při výzkumu hledali úplně něco jiného. „Proto studentům říkám, že štěstí přeje připraveným. Musíte být schopni vyhodnotit, že se děje něco zvláštního, a pak musíte mít kuráž, když učebnice i fyzikální zákony říkají, že to tak není. Pokud jste však přesvědčeni, že máte pravdu, tak za ní musíte jít a dotáhnout vše do konce. To je právě na vědě nejkrásnější,“ vysvětluje muž, jehož dalším zásadním objevem je role patrových interakcí v DNA a bílkovinách a úloha dispersní energie v biomakromolekulách.

„Naše výsledky mohou pomoci k vysvětlení některých biologických pochodů. Musíme si uvědomit, že pokud chceme nějaké procesy ovlivňovat, musíme jim nejdříve dobře porozumět,“ objasňuje odborník, který loni získal od Akademie věd ČR nejvyšší ocenění – Praemium Academiae. Národní cenu Česká hlava, kterou uděluje vláda od roku 2005 za mimořádné výsledky ve vědeckém výzkumu a je dotována milionem korun, převezme Pavel Hobza právě dnes.

„Vědci si přirozeně váží každého ocenění. V České republice se počet cen rozrůstá, což je velmi důležité. Když totiž žádáte o evropské granty, musíte uvést, jak jste dobří a jaká prestižní ocenění jste už získali. Proto je podstatné, že Česká hlava je cenou vlády České republiky a předává ji premiér. Stejně tak důležité je, že Akademie věd loni začala s udělováním ceny PraemiumAcademiae,“ doplnil.

Kdo je Pavel Hobza

  • – narodil se v Přerově v roce 1946 – maturoval v roce 1964 na Gymnáziu v Olomouci-Hejčíně
  • – promoval v roce 1969 na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT
  • – vypracoval disertační práci na téma nekovalentní interakce a jejich úloha v přírodních vědách (školitel Rudolf Zahradník). Tomuto tématu se věnuje doposud
  • – po absolvování aspirantury v Ústavu fyzikální chemie ČSAV musel z politických důvodů odejít a přes deset let strávil v Institutu hygieny a epidemiologie v Praze. Do akademie se vrátil v roce 1986
  • - v roce 2000 se stal vedoucím Centra komplexních molekulových systémů a biomolekul a v roce 2005 vedoucím Centra biomolekul a komplexních molekulových systémů AV ČR v Praze