Kdy jste začal poprvé jezdit na koni? Předpokládám, že jsou vaše začátky spojené s rodnými Radslavicemi…
Když jsem byl malý, jezdecký sport nebyla vyloženě moje záliba. Zajímaly mě motorky a tak, dělal jsem něco jiného. Pak se to ve mně ale zlomilo a asi ve dvanácti letech jsem začal jezdit poníky. Byl jsem do toho samozřejmě trochu tlačen (smích) a už v patnácti jezdil dostihy jako amatér. Po absolvování prvního ročníku zemědělské školy jsem začal studovat učiliště na jezdce z povolání ve Velké Chuchli. Pořád jsem jezdil, ale stále to nebylo ono.

Kam jste chodil na školu?
Na první stupeň v Radslavicích, potom na Základní školu u Tenisu v Přerově a na Střední zemědělskou školu. Na zemědělské škole už jsem moc nebýval, dělal jsem parkury s jedním koněm, což mě bavilo. Dostihy mě úplně nepřitahovaly, neviděl jsem v tom uplatnění.

Kdy se to změnilo?
Už na střední škole jsem utekl k jiným trenérům, kde jsem získal větší zkušenosti a dopracoval se. Jsem za to rád, že jsem prošel všechny tyto trenéry a něco se naučil - i když to ještě není ono a chtěl bych se zlepšit, aby se na to dalo trošku dívat.

Dobrý kůň je důležitý, nejdůležitější je štěstí

Jak vnímáte obrovský úspěch, který se vám podařil? Fakt, že jste vyhrál jeden z nejtěžších dostihů v Evropě - Velkou pardubickou - v pouhých třiadvaceti letech, se určitě zapíše do historie.
Každého úspěchu si vážím, ale mým snem bylo jen dojet Velkou pardubickou, což se mi podařilo hned napoprvé. Pak už jsem nesnil o tom, že bych měl vyhrát, nebo že chci vyhrát. To už prostě pro mě nebylo. Můj sen bylo zvládnout Velkou pardubickou, udělat si radost a zažít tu atmosféru - což jsem zažil hned napoprvé. Povedlo se mi to a dál jsem nic neřešil.

Kdy jste se poprvé ocitl na trati našeho největšího dostihu?
Poprvé jsem jel Velkou pardubickou před čtyřmi lety. Při druhém závodu jsem upadl na Taxisu, což byla ale trošku moje chyba. Kůň na tom neudělal vůbec nic, ani nespadl, jen já jsem vyskočil. Následující rok už jsem nejel, odmítl jsem. Loni jsem jel Velkou pardubickou na letošním vítězi - ryzákovi Talent - jako náhradník a skončil čtvrtý. S jezdeckou stájí Kabelkových, se kterou jsem Velkou pardubickou vyhrál, jsem spolupracoval delší dobu, a když se sháněl jezdec, který by měl jet, tak jsem řekl, že pojedu. Loni se mi vítězství po smůle nepovedlo, ale letos se mi všechno vrátilo, a tak jsem za to rád.

Co rozhoduje, aby jezdec zvládl všechny překážky a zvítězil?
Vyžaduje to dobrého koně, ale ze všeho nejdůležitější je štěstí. Na Velké pardubické byla letos hromada karambolů, ten volný kůň na zahrádkách vytlačil nechtěně dva koně. Snažil jsem se vyhýbat případným karambolům a šetřil metry pro koně. Na trati nás potkal velký problém, když těsně přede mnou spadl kůň Theophilos, ale s Talentem jsme měli velké štěstí, že jsme se nedostali do kontaktu s padajícími koňmi. Měli jsme ho tolik, že se nám podařilo všemu vyhnout, usedět to, abych zůstal v sedle - a ono pak to štěstí na konci je.

Věřil jste, že Talent vyhraje?
Po loňské zkušenosti jsem vnitřně věřil, že by se to mohlo povést. Když jsem se byl na něj podívat před Velkou pardubickou, neseděl jsem přímo na něm, ale na jiném koni. Protože jsem introvert, tak jsem vnitřně doufal, ale nedával to nijak znát.

Nechci jezdit do čtyřiceti

Dramatický finiš sledovali nejen diváci na Velké pardubické, ale i vaše rodina. Jaké byly první pocity?
Byla tam i přítelkyně s naším synem, kterého jsem hned po závodu posadil na vítězného koně. Jsem samozřejmě rád, že se mi podařilo vyhrát. Dělám to a chtěl bych i v budoucnu dělat i pro mého syna - aby měl pěknou vzpomínku na to, že jeho táta něco dokázal.

Vašemu otci vítězství ve Velké pardubické, na které startoval celkem jedenáctkrát, uniklo o vlásek. Jezdil jste s ním jako dítě na dostihy?
Jezdil jsem s ním a ze začátku mě k tomu přivedl.

Půjdete v jeho šlépějích?
Myslím si, že moje kariéra nebude tak dlouhá, jako ta jeho. Nechci jezdit do čtyřiceti let, ale věnovat se i normálnímu životu, zajet si třeba na dovolenou. Přítelkyně je taky žokejka, ale zatím se ještě do sedla nevrátila.

Jak trávíte den po velkém triumfu?
Vyrazil jsem ven na koni, pro mě se život nezměnil. Jedu dál - čekají mě další dostihy, takže od pondělí do pátku jsem v práci a o víkendech na dostizích.