Pan Hlaváček žije v Ostravě. Odtud tedy pochází název jeho teplického penzionu Ostravanka. Kniha, do které návštěvníci jeho vilky zapisovali své dojmy a pocity z lázní i samotného ubytovny, je plná nostalgie, veršů, kreseb a dokonce i krátkých hudebních skladeb.

„Často tady pobýval například Ilja Hurník,“ ukazuje na jednu z notových osnov pan Hlaváček, který se s tímto hudebním skladatelem přátelil. Kromě výstižných ód na Teplice vepsal Hurník do knihy i několik básní. Na jiné straně jsou pro změnu verše Vojtěcha Martínka, známého ostravského spisovatele a publicisty.

„Složil v roce 1935 o Teplicích báseň, která nikdy nikde nebyla publikována. Je jenom v té naší pamětní knize,“ je na ni právem pyšný pan Hlaváček. Dalším hostem Ostravanky býval Milan Chovanec, jehož zpěv chodili lidé s oblibou poslouchat na kolonádu k Bečvě. V rámci promenádních koncertů tam s Dechových orchestrem Miroslava Smrčky vystupoval ještě před třemi lety.

Čurda složil do knihy píseň

Tehdejší ostravský redaktor Čurda Lipovský složil do pamětní knihy Ostravanky také báseň. Nazval ji Píseň o svatém Janovi. Ten se na lázně dívá z protějšího kopce poblíž hranické propasti.

„V tom našem domě bývala vždycky veliká pohoda. Scházeli se tady Češi, Němci i Židé a nikdo s tím až do války neměl problém. Ustalo to až s příchodem Hitlera,“ vzpomíná pan Hlaváček. On sám žil ve vile jako malý kluk a dušoval se tehdy, že kdyby ji měl zdědit, obratem ji prodá.

„Nedivte se. Já jsem musel hostům jako dítě čistit boty, jezdit pro jejich kufry na nádraží a podobně,“ vysvětluje svou chvilkovou averzi vůči penzionu jeho současný majitel.

Dům postavili jeho rodiče v roce 1930 a poslední ubytovací sezonu tam měli o jedenáct let později. Pak ji pro své účely využívali Němci. Svůj původní účel začal penzion plnit zase až po válce v roce 1945, kdy do něj své dojmy z lázní zapsali ti, jež se vrátili z koncentračních táborů.

V roce 1949 Hlaváčkům vilu znárodnili a zpátky do soukromých rukou se vrátila až po sametové revoluci v roce 1989. Téměř po celé mezidobí patřila lázním. Teď v ní hospodaří syn pana Karla Hlaváčka se svojí ženou. „Jsem jedním z posledních teplických pamětníků,“ říká o sobě pan Hlaváček a je moc rád, že mu na dávná léta zůstaly vzpomínky mimo jiné i v tlusté pamětní knize hostů Ostravanky. (ka)