Právě tehdy byl celou noc přímo v rekreační lokalitě a vše tak prožíval na vlastní kůži. I po patnácti ale letech tvrdí, že nebýt chyby lidského faktoru, nemuselo k pohromě v podstatě vůbec dojít. „Dva „inteligentní" pánové z Povodí Moravy a z ředitelství silnic se nedohodli, kdo má ucpaný most přes Bečvu vyčistit a s tím byl největší problém. Voda se kvůli ucpanému mostu vracela a postupně vymílala jednu chatu za druhou," vzpomíná.

Nejvíce škody prý v oblasti voda nadělala až při druhé vlně, přibližně dva týdny po té první.

„Druhá vlna je většinou součástí všech povodní. Kdyby byl v té chvíli most vyčištěný a odstřelený tak, jak být měl, žádné problémy by tady asi nebyly. Jenže nic se neřešilo. Je smutné, že za to nikdo není odpovědný, protože jsou lidé, kteří by odpovědnost nést měli," stojí si za svým Libor Kopeček.

Přesto tvrdí, že voda za sebou před patnácti lety velkou spoušť nezanechala. „Někde bylo vody více, v jiných místech méně. Chatky sice byly podemílané, jinak ale většina z nich zůstala původní. Obec se ale zachovala korektně a lidem v podstatě " doplnil chatař.

Sám si vzpomíná také na evakuační procesy. Lokalita jeho chaty prý nepatřila k těm nejohroženějším.

„V určitých místech to vypadalo hůře, lidi musel vytahovat i vrtulník. Ti lidé možná na první výzvy nereagovali, ale každý má svůj majetek a těžko se rozhoduje, jestli chatu opustit, nebo zůstat," míní Libor Kopeček. (pm)