ROZHOVOR
Jak Vy sama vzpomínáte na povodně, které postihly Hranicko před deseti lety?
Sedmička je prý šťastné číslo. Nevím. Bylo to 7.7.1997, pondělí, kdy jsem přišla ráno do práce a ke svému úžasu spatřila nedaleko naší ordinace vodní plochu, kterou vytvořily společně rozvodněná Ludina a Bečva v Teplické ulici a jejím okolí.
Ve Svatoplukově ulici voda sahala až po zábradlí mostu přes Ludinu, okolo dopravní značky plaval člověk a za ním se plavil člun se záchranáři. Nabřehu, přibližně u nynější pojišťovny Kooperativa, postávali lidé a pronášeli různé poznámky z oblasti černého humoruodrážející pocity zděšení ve spojitosti s postřehy situačního humoru.
Lilo a já jsem pod deštníkem schovávala kameru, kterou jsem tuhle tragikomickou situaci natáčela a v duchu jsem odhadovala, o kolik by ještě musela stoupnout hladina, aby zatopila budovu našich ordinací.
Jak se tehdy promítl stres a psychická zátěž, kterou s sebou povodně přinesly, do psychiky lidí?
Vprvních dnech záplav a po nich, tedy přibližně v průběhu prázdnin toho roku, jsem očekávala velký příliv pacientů s psychickými potížemi. To se však překvapivě nestalo a naopak, přišlo jich méně než v letech předešlých i následných. Někteří dlouhodobě nemocní pacienti však zhoršeni byli a bylo také potřeba několik z nich odvézt k hospitalizaci.
Čím si tento stav vysvětlujete?
Při podrobnější analýze struktury pacientů ošetřených o tehdejších prázdninách jsme dospěli k zajímavým zjištěním. Předně ordinaci navštívili především lidé s vážnými potížemi, ti s lehčími často dodatečně sdělili, že si říkali, že jim není tak zle, aby museli „obtěžovat“ lékaře, že jsou jistě lidé potřebnější.
A jak tito lidé své potíže řešili?
Své potíže řešili tím, že si prostě vzali nějaký lék na uklidnění nebo na spaní a zůstali doma. Zajímavé také bylo, že mnohdydepresivně reagovali lidé, kteří nebyli osobně nijak povodněmi postiženi, tedy nebyl jim zatopen žádný majetek. Viděli však spoušť, kterou napáchala voda v Hranicích a okolí, a také se dívali na televizi, která informovala o rozsáhlých povodních na celé Moravě, a to na ně hluboce působilo.
Zvýšil se v té době počet sebevražd?
Ve shodě s literárními údaji o různých katastrofách a válečných konfliktech jsme zaznamenali, že v podobných situacích lidé většinou nepáchají sebevraždy.V době, kterou jsme analyzovali, tedy o prázdninách 1997, nebyla na Hranicku zaznamenána žádná dokonaná sebevražda, ani pokus o ni.
Je to pravděpodobně tím, že katastrofysamy působí v lidské psychice šok, který vyburcuje mechanismy jejich přežití a vyššího sociálního cítění a potlačí projevy destrukce.
Jsem zvědavá, jaké bude to letošní léto. Po několikatýdenním suchu si už všichni přejeme déšť, alemnoholidí se obává, aby ho nebylo příliš. Sdělovací prostředky již v těchto dnech ukazují zatím ojedinělé oblasti, kde voda napáchala škody.
Nezbývá než doufat, že povodně, jaké tu byly před deseti lety, se opakovat nebudou.