Například Zemědělské družstvo v Července, která se ocitla kvůli zvýšenému výskytu nakažených koronavirem v uzavřené zóně, se potýkalo v prvních dnech zpřísněného opatření se zásobováním krmiva pro dobytek.
„I když ve vyhlášce je, že můžou krmiva do oblasti dojet, někoho pustili a někoho ne - a k nám se nedostali dva řidiči nákladních vozů. Po pár dnech se naštěstí situace zklidnila a podařilo se vytvořit systém evidence těch, kteří mohou zajistit odvoz mléka a dovoz krmiva,“ vylíčil předseda Zemědělského družstva v Července Václav Osička, který má i soukromou farmu.
Té se prý změny dotkly.
„Musel jsem uzavřít část provozu farmy Doubravský dvůr, protože z pětadvaceti zaměstnanců jich zůstalo v práci jen deset. Zastavili jsme část mléčné produkce - v tuto chvíli je pro nás totiž prioritou postarat se o zvířata,“ dodal.
Předseda žehlí roušky
I když při práci na poli nehrozí bezprostřední riziko nákazy, všichni zemědělci chodí do zaměstnání zodpovědně v rouškách. Předseda Zemědělského družstva v Kokorách Vladimír Lichnovský je dokonce svým lidem denně žehlí.
„Děvčata nám našila roušky, takže jich máme asi dvě stě kusů. Po obědě si chlapi roušku z dopoledne vždycky vymění za novou, hodí se to do pračky, a já je pak přežehlím,“ popsal.
Hospodáři v Kokorách už mají zaseto. „Jarní ječmen, mák, vojtěška - všechno už je v zemi a může růst. Horší je to s chmelem, protože nám sem nepustí zahraniční dělníky,“ vysvětlil.
Kdo bude drátkovat?
Na chmelnicích se začne pracovat v polovině dubna a se zavěšováním vodících drátků, zapichováním a naváděním chmele, které se provádí vždy zhruba do poloviny května, každoročně pomáhají brigádníci z Bulharska, Rumunska, ale i ze Slovenska. Bez těch se teď musejí v Kokorách obejít.
„Lidé, kteří nám pomáhají celé roky, tady tentokrát nebudou. Je možnost nahradit je zaměstnanci z montoven po celé republice, kteří jsou teď bez práce, ale ti jsou zvyklí na trochu jiné hodinové sazby. Vyhlásili jsme tedy nabídku práce do okolí a vyzýváme i partnerské zemědělské školy, zda by nám nepomohly,“ doplnil.
Ve stejné situaci jsou i v Senici na Hané.
„Jarní práce na polích běží, zaseli jsme ječmen a začínáme s cukrovkou. Na drátkování a navádění chmele jsme ale měli zahraniční brigádníky, zejména z Bulharska, a ti se sem nedostanou. Protože některé továrny stojí, hledáme pomocné ruky tam. Osloveni byli i studenti zemědělských škol,“ shrnul Jaroslav Navrátil, předseda Zemědělského družstva v Senici na Hané, které hospodaří na rozloze 5,5 tisíce hektarů a dodává i sladovnický ječmen pro pivovary.
Proč klesají výkupní ceny?
Pro soukromé zemědělce, kteří hospodaří na svém, je letošní jaro stejné jako každé jiné.
„Kromě toho, že si musíme brát při práci roušku, nás současná pandemie nijak neomezuje. Pracujeme stejně, jako každé jiné jaro. Jediné, co mě zaráží, je fakt, že klesají výkupní ceny komodit. Moc tomu nerozumím, zvláště teď, když je mimořádný zájem o potraviny. Opravdu mi to hlava nebere,“ zhodnotil třeba soukromý zemědělec Tomáš Bureš z Brodku u Prostějova.
