Říkáte, že bezpečnost dětí i zvířat je prioritní. Je skutečně zajištěná? Těch zvířat tady máte přeci jen hrozně moc…

Máme tady deset koní, sedm koz, pět prasat, dvě krávy a psa. Pak také spoustu králíků a drůbeže. To už ani nespočítám. Není tady ale žádné zvíře, které by dětem ublížilo. Všechna zvířata žijí naprosto volně, například prasata chodí až ke kravám či ke koním. Jsou socializovaná a žádné kopnutí nebo něco podobného nehrozí. Totéž platí v případě dětí.

Jak vás to vlastně před lety napadlo, že budete chovat takovou spoustu zvířat?

Mám k tomu všemu vhodného partnera (smích). Některá zvířata jsme měli už předtím, ale naše dřívější prostory byly malé. Teď je to mnohem lepší. Tento statek jsme koupili před třemi lety a zdejší prostředí dalo zvířatům ten spád vlastně samo. Nejen pro děti je to velký zážitek.

Ale taky jistě hodně práce. I holky, které tady máte na táboře, mi potvrdily, že na nedostatek práce si rozhodně stěžovat nemůžou…

Máme tady tři skupiny, každé ráno a večer se jedna skupina o určitá zvířata stará. Je skupina, která dohlíží na králíky a donáší jim vodu, další skupinka dojí kozy a ta třetí skupina dojí krávy. Každý z nich by si měl péči o ta zvířata vyzkoušet.

Jaké děti vám tady na ranč jezdí? Říkají vám rodiče předem, co by si jejich děti měly vyzkoušet?

Spíše tady jezdí děti, které mají rády zvířata a práce s nimi je baví. Hlavně se těch zvířat ale nesmí bát. Statek jsme koupili před třemi lety a ještě tehdejší léto jsme pro děti uspořádali první tábor. Někteří rodiče se nás hned zeptali, jestli by si to jejich děti tady nemohly vyzkoušet.

Takže ta iniciativa vzešla od rodičů?

Určitě ano. A my jsme do toho hned šli. Pořádání táborů pro děti ale nebylo naší prioritou. Můj partner je umělecký kovář. Když mu ale práce dovolí, pomáhá mi se zvířaty. Do práce také chodí až poté, co ráno poklidíme. Pro mě osobně už jsou tato zvířata prioritou.

Dá se tím alespoň částečně uživit?

Dojí jen jedna kráva a sedm koz. To na uživení nestačí. V létě je to vhodné hlavně pro ty děti, které se učí o zvířata starat a přijdou s nimi do styku. Dokonce tady máme prasnici, na kterou si dvouleté či roční děti třeba i lehnou. Ta prasnice nikomu neublíží.

Většina dětí ale aspoň z počátku má před tak velkými zvířaty ostych…

Ano, ale je to jen chvilka. Většina dětí tady má ke zvířatům kladný vztah, takže si na ně brzy zvyknou.

Děláte maximálně dva tábory za celé léto. Není to málo?

Je to složité. Můj partner má jinou profesi a s ním i s mým otcem jsme na to všechno jen tři. Přestože byli lidé, kteří se hlásili o výpomoc, nemohla bych se na ně asi stoprocentně spolehnout. Teď v červenci jsme tady měli celkem devět dětí, maximálně bychom jich přijali dvanáct. I vzhledem k tomu, že pro zvířata je to celkem nezvyk a psychická i fyzická zátěž. Nechtěla bych těmi tábory příliš narušovat jejich rytmus.

Jaké jsou vlastně náklady na tohle všechno kolem?

Jde o tisíce korun týdně. Možná je lépe to ani nepočítat (smích).

Máte během roku čas také na něco jiného, než je chov domácích zvířat?

Každý rok si říkáme, že pojedeme na výlet, ale ještě nikdy jsme to nestihli. Během školního roku tady k nám zavítají i holky, se kterými jezdíme na koních. Prostředí je tady úžasné, vlastně nic nám nechybí.

Určitě se lidi často ptají, jak to všechno můžete ve dvou lidech zvládnout…

Je pravda, že se lidi diví. Vždycky ale říkám, že je to o volném a přirozeném chovu. V zimě jsou zvířata samozřejmě zavřená, ale léto si v tomto směru můžeme užít. Letos sice byla zima dlouhá, ale řekla bych, že zvířata takové počasí zvládají lépe než člověk. Jsou totiž přizpůsobivá.