Prezident vyznamenal i osobnosti z Olomouckého kraje. Kdo řády a medaile dostal?

Eliška Junková-Khásová - Narodila se 16. listopadu 1900 v Olomouci jako Alžběta Pospíšilová. Pocházela z početné rodiny olomouckého zámečnického mistra Pospíšila, který s manželkou vychovával celkem osm dětí. Její velkou touhou bylo cestování, k čemuž měla jazykové předpoklady. Velmi snadno se učila cizím jazykům, hovořila plynně německy, francouzsky, anglicky a italsky. Už v 16 letech pracovala jako korespondentka v olomoucké bance. Později se seznámila s budoucím manželem Čeňkem Junkem, který ji přivedl k automobilovému sportu. Potají se dala zapsat do pražské autoškoly a úspěšně složila takzvaný vůdčí list, což byl předchůdce dnešního řidičského průkazu. Po svatbě v červnu 1922 si změnila nejen příjmení, ale i křestní jméno. Z Alžběty Pospíšilové se stala Eliška Junková. Svůj první velký závod vyhrála v roce 1924. V automobilovém sportu se dařilo nejen jí, ale i manželovi. V roce 1928 však přišla tragédie. Během závodu v Nürburgringu manžel havaroval a podlehl vážným zraněním. Eliška Junková pak 15. července 1928 ukončila závodní činnost, motorismu se však v jiných podobách věnovala dál. Podílela se například na založení Masarykova okruhu v Brně. Po druhé světové válce se znovu provdala za motoristického novináře Ladislava Kháse. Řadu let také přispívala do motoristických časopisů, napsala knihu Má vzpomínka je Bugatti a roce 1993 založila nadační fond. Zemřela 5. ledna 1994 v Praze.

Největší úspěchy:
1926 – Závod do vrchu, Zbraslav – Jíloviště, 1. místo
1927 – Velká cena Německa, Nürburgring, 1. místo
1927 – Závod Coupé des Dames, 1. místo
1927 – Velká dámská cena Monthléry, 1. místo

Josef Ocelka - Narodil se 12. března 1909 v Lipníku nad Bečvou. Vystudoval střední školu a v roce 1929 nastoupil na vojenskou akademii. Od července 1931 působil v různých velitelských funkcích československé armády, v roce 1937 nastoupil k letectvu. Po okupaci Československa odešel do Polska, Francie a Velké Británie. Tam se stal jedním ze zakládajících příslušníků 311. československé bombardovací perutě. Zúčastnil se prvního nočního náletu 10. září 1940. Byl velitelem letky, v červenci 1941 mu bylo svěřeno velení celé perutě. Dostal přezdívku „Vocelovej“, pod kterou byl znám i Britům, kteří ho také respektovali. Byl přísným velitelem, ale mezi letci byl velmi populární. Jeho odvaha a morálka byla inspirující pro všechny. Měl za sebou 45 náletů. Nikdy nebyl sestřelen, ale osudným se mu stal rutinní cvičný let. Dne 21. července 1942 odstartoval z letiště Brize Norton s dalšíma dvěma muži na palubě. Krátce po vzletu však letadlo narazilo do hangáru a všichni, kdo byli na palubě, uhořeli. Statečný pilot a velitel je pohřben na hřbitově v Brookwoodu. Byl mnohokrát vyznamenán. Jako první Čechoslovák obdržel Záslužný letecký kříž, dostal také Československý válečný kříž a řadu dalších vyznamenání. Po roce 1989 byl in memoriam povýšen na generálmajora.

Bohuslav Ečer - Narodil se 31. července 1893 v Hranicích na Moravě do rodiny obchodníka. Školní docházku zahájil v Rousínově, v roce 1911 maturoval na kroměřížském gymnáziu. Pak se rozhodl studovat práva ve Vídni. Většinou studoval soukromě doma, přivydělával si a do Vídně dojížděl jen na zkoušky. V letech 1915 až 1918 vykonával vojenskou službu a pak pokračoval ve studiu na Karlově Univerzitě v Praze. Na doktora byl promován v listopadu 1920, později se přestěhoval do Brna. Tam si založil vlastní advokátní kancelář a v roce 1922 se oženil. Pracoval také v brněnské samosprávě. V roce 1942 emigroval do Velké Británie. Později se stal světově uznávaným odborníkem na mezinárodní trestní právo, generálem justiční služby a členem Komise spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů. Byl také předsedou československé delegace u Mezinárodního vojenského tribunálu pro potrestání válečných zločinů v Norimberku. Zastával rovněž funkci soudce Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Za svou činnost byl oceněn několika řády a medailemi. Zemřel 13. března 1954 v nemocnici v Brně, příčinou úmrtí byl infarkt.