Hostům ji rozdávali také manželé Gadasovi, kteří tradici před šesti lety v obci obnovili. „Začali jsme voděním medvěda. Pak jsme si zajeli do Dřevohostic, kde tradici pochování basy dodržuje jeden z učitelů, a ten nám pomohl se scénářem. Řekl, co na takové akci musí být, co tam nesmí chybět," řekla Miluše Gadasová.

Než čtyři hasičky na márách basu odnesly, vyslechla si obec nejrůznější fáze klasického funusu. Vše samozřejmě proběhlo s nezbytnou ironií a nadsázkou. „Chtěli jsme to udělat jako klasický pohřeb, tedy i s písničkami, pozdvihováním, čtením nebo přímluvami. Nechyběly narážky na celostátní politiku a politiku v Paršovicích. Bylo to podané tak, aby se řečí nesly rýmy a aby to celé mělo šmrnc. Farář také okuřoval basu," přiblížila scénář manželská dvojice. Basa, kříž či máry byly vytvořené zvlášť pro sobotní událost. Účastníci samozřejmě nepoužili rekvizity, které patří ke kostelní liturgii.

Podle zvyklostí by odnesení basy mělo proběhnout přesně o půlnoci. Pro veselící se občany by tento akt měl znamenat vrchol masopustu i nakročení do doby postní. Plán v Paršovicích byl ale trošku jiný. Hasičky basu odnesly už v devět hodin a muzika pochopitelně hrála nadále. „Dnes už se ta pravidla nedodržují tak striktně jako dříve. Pochování basy proběhlo už v devět hodin, protože tady bylo dost malých dětí, které odcházejí dříve. Bylo to načasované tak, aby si ten vrchol užili všichni," uvedl Jaroslav Gadas. Akce letos probíhala v místní sokolovně, přestože v předešlých letech byla jejím dějištěm paršovická hospůdka. Sokolovna však přeci jen nabízí veřejnosti komfortnější prostory.

Paršovické akce, které pořádají místní spolky, mají své věrné fanoušky. Určitě se mezi řadí i Milena Jančíková. „Pochování basy se sice dnes časově kryje s plesem ve Valšovicích, já ale vždycky na tyto akce ráda chodím. Myslím, že je takové tradice jsou moc fajn," sdělila.