Kliknutím zvětšíteSáhli si na dno svých sil, ať už nedostatkem spánku nebo fyzickým vyčerpáním.
„Pamatuji si takový paradox, že večer se rozlévala voda v Hustopečích nad Bečvou a hasiči v Hranicích jezdili k lidem s tím, že to sem taky pravděpodobně přijde. Nikdo jim ale nevěřil,“ vzpomínal úvodem Jaroslav Ludka.
Každý si totiž myslel, že je voda nijak neohrozí a bude to opět planý poplach, jako už tolikrát. Lidé ukazovali na rysky, které měli na zdech jako pozůstatky po stoleté vodě, které tam nakreslil jejich pradědeček, a nechtěli věřit, že by mohla přijít taková hrůza.
Špatná připravenost
"V Hranicích byla připravenost proti povodním mizerná. Sloužili jsme tehdy ve čtyřech lidech a jeden musel být na stanici jako dispečer. Teď už jsme tady v osmi. A ani dobrovolní hasiči tenkrát nebyli jako dnes,“ postěžoval si Jaroslav Ludka.
Hasiči tak museli pracovat s minimálním odpočinkem. Vždy se šli jen na stanici najíst, popřípadě se na dvě tři hodinky vyspat. Nebyl ale čas, aby dlouho odpočívali.
Naštěstí na to nebyli sami a pomáhali jim hodně vojáci, tehdy i v rámci základní vojenské služby. Boj s valící se vodou byl však i pro vojenské stroje příliš.
„Vojáci vyvrátili jeden den Tatru, další den zase druhou. Na té jsem zrovna seděl já. Byli jsme na korbě a jeden voják se rozhodl, že vezme lano a doplave na druhou stranu a potom přeručkujeme. No, skočil do vody a už ho nebylo. Když jsme ho vytáhli, tak jsme ho museli na korbě rozdýchávat, až z něj voda tekla,“ vyprávěl hranický hasič René Ryška.
I hasiči potřebují zachránit
V extrémních situacích jsou případy, kdy i zachránci potřebují zachránit. V mnoha případech si ale i tak musejí pomoci sami.
„Zůstal jsem s kolegou viset ve člunu, který se kvůli silnému proudu zasekl na plotě. To jsem se bál, že se utopím, protože jsem byl tenkrát mladý a lehký. Mysleli jsme, že nás někdo vytáhne, ale nakonec ne, tak jsme se museli brodit tou vodou. Ale kolega měl přes sto kilo, tak jsem se ho držel."
Situace se zlepšila
Je potřeba říci, že kvůli zkušenosti z povodní před dvaceti lety se zlepšila připravenost záchranných složek. Dnes už se nečeká na to, až se voda vylije, ale bedlivě se střeží hladiny řek a nejen hasiči udržují bdělost.
„Když přišly povodně o deset let později, tak už se vědělo, že něco takového přijde a dělaly se stěny z písku. Dnes to funguje úplně jinak. Teď už se díky povodňovým stupňům řeší ta situace daleko dříve,“ komentoval dnešní stav Jaroslav Ludka.
Některé kroky ke zlepšení zde ale stále jsou. Hlavně co se týče protipovodňových opatření, které se po tehdejších povodních naplánovaly, ale doposud nerealizovaly.
„Zaráží mě, že se plánovaly poldry mezi Hranicemi a Hustopečemi nad Bečvou a ve Skaličce měla být nádrž, pořád se ale nic neděje,“ zakončil Jaroslav Ludka.
51
1
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
