Skokové překážky, slalom, tunel, kladina nebo houpačka – to vše museli psí závodníci překonat v co nejrychlejším čase a bez chyb. K výkonům je kupředu poháněli jejich majitelé, kteří je pak po zásluze odměnili. Silný vztah člověka a psa je v těchto případech opravdu znát.

„Závody jsou pro mě pokaždé velké nervy. Agility sportu se věnuji už pět let, jezdíme na trénink dvakrát týdně. Všechno začalo u synů, kteří závodí s našimi border koliemi," prozradila Simona Machalová z Hranic. Spolu s Jimmym, Jack Russellem teriérem, zvítězili ve své kategorii.

Agility rozděluje psí závodníky do tří kategorií podle výšky a do dalších tří kategorií podle zkušeností na začátečníky, lepší a ostřílené. Na startu druhého ročníku Hranických hrátek se sešlo celkem sedmdesát čtyři soutěžních dvojic ve složení vodič – pes.

„Jsou tady soutěžící z celé republiky i ze Slovenska. Někdy k nám přijedou i závodníci z Polska, během roku pořádáme troje závody," vysvětlila Jana Koutníková, vedoucí zájmového útvaru Agility, který vznikl v roce 2009 při Domu dětí a mládeže v Hranicích.

„Každoročně máme na pětadvacet členů, kteří vlastní většinou jednoho pejska. Jsou ale tací, kteří mají dva a více. Scénář je většinou stejný – sportu se začne věnovat dítě, k tomu se přidá maminka, sourozenec, prostě celá rodina," prozradila s úsměvem. Členové klubu trénují dvakrát až třikrát týdně podle počasí.

Hranické agility slaví úspěch

V hranickém klubu se agility daří. Jana Koutníková, která stála u zrodu klubu, se například před rokem a půl se svou fenkou australského ovčáka radovala z titulu mistrů republiky.

„Agility se mi vždy líbilo, ale měla jsem starého pejska, takže jsem si půjčovala a jezdila na tábory jednou ročně. Díky paní ředitelce Domu dětí a mládeže se nám podařilo založit kroužek agility. V Hranicích máme velice šikovné a mladé týmy, které startovaly už na mistrovství Evropy," dodala.

Sobotní atmosféru závodů si pochvalovala Monika Littnerová z Přerova, která je členkou agility klubu v Kroměříži.

„Přemýšlíte, jak pejska vést, aby dosáhl co nejlepšího výsledku. Trasu si před závodem můžete několikrát projít sama, pak ale máte je jeden pokus," vysvětlila pár minut před samotným závodem.

„ V klubu jsem teprve chvilku, pořídili jsme si pejska a nechtěli jsme, aby byl jenom doma. Je to sice časově náročné, přes týden je trénink, o víkendu závody, ale baví mě to," přiznala paní Monika.