Vedoucí funkci zastáváte ve vašem středisku přesně rok. Co se za tu dobu změnilo?

„Především to, že jsme se vzhledem k ekonomické situaci zaměřili na maximální obsazenost lůžek. Dnes to ovšem není žádný problém. Požadavky od kurátorů, učitelů a rodičů jsou totiž enormní. Teď, začátkem školního roku, jsme dokonce museli vytvořit pořadník, protože problémových dětí během prázdnin přibylo.“

Odkud jsou vaši klienti?

„Máme tady hodně dětí z Hranicka i celého Přerovska, ovšem spolupracujeme také s olomouckým magistrátem a začíná se na nás obracet i Jesenicko. Další klienti jsou z Moravskoslez­ského, Zlínského, Jihomoravské kraje i Vysočiny. Teď se na nás dokonce obrátila jedna maminka s Brna, která by k nám chtěla umístit svého syna.“

Jaké problémy se teď mezi dětmi a mládeží objevují nejčastěji?

„Nechci to nijak paušalizovat, ale ty mladší mívají spíš potíže s kázní a odpovědností. U těch starších se zase projevuje snaha vymanit se z rodičovského vlivu. Objevují se tam pozdní návraty, několikadenní pobyty mimo domov, jsou tam sklony k alkoholu a drogám. V převážné míře se jedná o marihuanu, ale už se začínají promítat i zkušenosti s pervitinem.“

O jaké věkové skupině mluvíte?

„Dá se říci, že o nástupu puberty, tedy 12 až 14 let. Děti skončí základní docházku a začínají pociťovat nabytou svobodu, což někteří nezvládnou. Co se týče prvních zkušeností s pervitinem, tam jsem měl na mysli už osmou, devátou třídu. Měli jsme tady chlapce od Olomouce, který nastoupil do učení a sám nás s pomocí svých rodičů vyhledal a požádal o detoxikaci. Sám na sobě cítil, že už tu závislost na pervitinu nezvládá. Zařídil jsem mu léčení ve Šternberku, ale nevím, jestli tam nakonec nastoupil.“

Čím to, že vám po prázdninách klientů přibylo?Miroslav Raindl

„Někteří si o prázdninách hledají brigádu, ale jiní mají dva měsíce neorganizovaného volna a jak víme, zahálka je vždycky důvod k neřestem.“

Jsou děti, končící základní docházku, opravdu těmi nejproblémovějšími?

„V současné době bohužel ano. Má k nám přijít chlapec, který nastoupil do jednoho učebního oboru, ale nezvládl ho, pak přešel do druhého a ten také nezvládá. Jeho rodiče tady byli o prázdninách na ambulantním sezení, ale ani to bohužel nepomohlo. Chlapec opakovaně užíval alkohol a vyvrcholilo to tím, že zaútočil na policisty, kteří s ním řešili rušení nočního klidu.“

Co si myslíte o současné výchově?

„Vytrácí se z ní mužský element. Kdysi ten otec fungoval. I když to byl třeba negativní vzor, působil v rodině jako autorita. Dnes ti chlapi nejsou autoritami. Jsou buď macho, kteří tráví veškerý volný čas v posilovně anebo jsou naopak zženštilí, popřípadě v rodině úplně chybí. Do popředí výchovy se čím dál více dostávají ženy a u chlapců se pak projevují zženštilé, až hysterické projevy chování.“

Tak to přece fungovalo odjakživa. Žena především vychovávala děti a muž se staral o obživu.

„Ale ten muž se vrátil z lovu zpátky do jeskyně, stáhl mamuta z kůže a šel svým dětem příkladem. A když si matka stěžovala, udělal pořádek a budil respekt. Dneska přijde unavený manažer v deset večer domů, zapne si televizi, sedí a mlčí. Nebo naopak. Je doma pořád, je dlouhodobě nezaměstnaný a dítě ráno odchází do školy a vidí ho v pyžamu. Přijde ze školy a otec je v pyžamu stále a večer jde na pivo. Jak se má ten syn s tím mužem identifikovat? Pak se pro něj stává vzorem puberťák z jeho party a začínají problémy.“

A co podle vás stojí za problémy s kázní ve škole?

„Dříve fungovala u kantorů přirozená autorita, podporovaná výchovou. Když šli naši rodiče na třídní schůzku, my jsme se jako děti báli, s čím se vrátí, protože rodiče a učitelé byli tehdy spojenci. Dneska jsou spojenci rodiče a děti proti učitelům a to je pro výchovu moc špatné.“