Dnes třiačtyřicetiletý Zerkowitz má židovské předky.

„Moji předkové se zde zabydleli už v 18. století. V této oblasti se vyskytovali dvě stě padesát let. Od té doby uplynulo devět nebo deset generací, přesto bych o nich rád zjistil co nejvíce,“ vysvětlil svůj záměr Zerkowitz.

K návštěvě Hranic jej ale dovedl ještě jeden důvod.

„Mám jednoročního syna a chci, aby také on zjistil, kam až sahají jeho kořeny. Proto jsem zde opět přijel, abych zjistil, jak mí předkové v minulých staletích žili, jaká kultura je obklopovala,“ do­dal.

Sám se rozpovídal o cestách svých předků, ke kterým byli okolnostmi prakticky donuceni.

V 18. století žili na území Německa, vzrůstající nevole ostatních obyvatel je ale později donutila k odchodu do Polska, poblíž Poznaně. I tam je ale potkal podobný osud, proto se nakonec stěhovali na Moravu.

„Nejprve šli do větších měst, jako je Brno nebo Olomouc, pak se usadili v těch menších, například tady v Hranicích a v Lipníku,“ vysvětlil Zerkowitz svou přítomnost ve městě.

Přestože pátrání po historii a zmapování oblasti a kultury, ve které se jeho předci vyskytovali, dá hodně práce, tvrdí, že podobných lidí je po světě mnohem více.

„Lidí v mém věku je po celém světě celá řada. Také oni hledají své kořeny. Toho si můžete všimnout v řadě knih, které se dnes a denně o historii píší a prodávají,“ sdělil.

I on by na konci tohoto úsilí, jestli se tedy v této souvislosti dá o konci vůbec mluvit, chtěl své poznatky a zkušenosti do nové knihy zaznamenat.

„Chci napsat historickou knihu, která bude z části jak o mé rodině, tak i o dalších lidech, kteří po svých kořenech podobně pátrají,“ nastínil badatel s tím, že kniha by měla zčásti sloužit i jako průvodce pro lidi, kteří by chtěli cestovat po Praze, Vídni nebo třeba i Hranicích.

37 lékařů se odstěhovalo z Hranic do Vídně

Alexander Zerkowitz pracuje v bance v rakouském Grazu a ve městě se svojí rodinou také žije.

V Hranicích a v Lipníku nyní tráví jen tři dny. V tomto moravském regionu byl už před rokem, taktéž v lednu.

„Jeho manželka tady jezdí i s malými dětmi,“ dodal s mírným úžasem hranický historik Václav Bednář, který mimo jiné napsal publikaci s názvem Židé na Hranicku. Díky podobnému zájmu tak nyní navazují bližší spolupráci.

Bednář také nastínil jednu zvláštnost, která se stěhováním Židů souvisí.

„V letech 1850 až 1900 se z Hranic do Vídně vystěhovalo sedmatřicet lékařů. Takže třeba za První republiky jim místní obyvatelé vytýkali, že s každou drobností se jezdí ošetřit do Vídně. Oni ale i nadále jezdili ke svým vnukům, ke svým synům, kteří je tam léčili,“ zmínil jednu ze zajímavostí minulých staletí.

Všichni jsme katolíci

Zerkowitz i jeho současná rodina vyznávají křesťanskou víru.

„Jsme všichni katolíci. Avšak hodně z mých členů mé rodiny, kteří byli Židé a žili v Hranicích nebo v Lipníku, zemřeli během druhé světové války. Já nyní chci učinit vše pro to, aby na ně nebylo zapomenuto. Chci připomenout, že i v tomto městě žila takováto rodina, že společně psali historii. Přínosné to může být také pro současné obyvatele tohoto města,“ řekl Zerkowitz.

K této investigativní práci se v podstatě dostal sám, nikdo z jeho nejbližších jej k tomu nenabádal.

„Rodina se mě ptala, proč strávím tolik času na internetu. Když jsem svému otci vše vysvětlil, zaujalo to i jeho. Nevím, jak to funguje v České republice, ale generace narozené po válce se příliš o minulosti bavit nechtějí. Když se ale s nimi dáte do řeči, svůj zájem projevují. A o tom to celé je. Musíte být seznámen s tím, co se v minulosti stalo,“ uzavřel.