Nakolik složité bylo shánět informace od přímých aktérů tehdejšího dění v Hranicích?
Problémem bylo, že dost důležitých aktérů se o tom se mnou nechtělo bavit. A nebyla to otázka nějaké osobní antipatie, protože se do jisté míry známe. Spíše šlo o to, že to už zpětně vůbec nechtěli řešit. Skutečně bylo málo lidí, kteří byli ochotní se o tom bavit a zároveň měli co říct.

Jste historikem. Proč je podle vás důležité si připomínat události, které jsou dnes už čtvrt století staré?
Pro mě je revoluce jedna z nejdůležitějších věcí, které jsem v životě zažil. Je to tedy pro mě zajímavé z osobního hlediska, ale navíc si myslím, že je důležité zpracovat takovýto dějinný zlom i na té lokální úrovni. Je dobré si uvědomit, jak to vypadalo v Hranicích. Samozřejmě sled událostí se rozjel v celé republice, ale všude to bylo jiné. Každopádně připomínání takové události je důležité, stejně jako je důležité vědět něco o vlastní minulosti.

Máte přehled o tom, jak tehdejší dění vnímá generace, která se třeba narodila až po revoluci?
Měl jsem možnost mluvit se studenty, kteří Listopad nezažili, a slyšel jsem, jak oni pojímají totalitu a jak si představují, že to tehdy všechno fungovalo. Jejich představy o dění před rokem 1989 s naprostou diktaturou a snad až s fašistickými prvky mi připadaly trošku jako z vesmíru.

Vám bylo v roce 1989 patnáct let a studoval jste na střední škole. Jak jste Sametovou revoluci prožíval?
Byl jsem už ve druháku na gymplu. Prožívali jsme to nadšeně, hodně intenzivně. Byli jsme tou generací, která byla odkojená Hlasem Ameriky a Svobodnou Evropou. Pro nás to bylo to, na co jsme čekali. I když to může znít paradoxně, tak právě mladší generace možná nejvíce cítila, že režim je skořápkou, kterou je jen potřeba rozšlápnout.

Máte vzpomínku, která vám utkvěla v paměti, na kterou si vzpomenete vždycky, když se mluví o Listopadu 89?
Vzpomínám si, jak nám pan farář u staré kašny na náměstí předčítal otevřený dopis kardinála Tomáška. Bylo to v době, kdy se to všechno teprve rozjíždělo. Panovala tam zvláštní atmosféra. Něco takového probíhalo vlastně tajně, ale už se tam tehdy sešlo relativně hodně lidí. Církev byla v té době zakazovaná, což tu atmosféru ještě umocnilo.

Jak jste se o Sametové revoluci dozvěděl?
O tom, co se děje, jsem se doslechl z Mikrofóra až v pondělí večer, zatímco ty demonstrace v Praze začaly už v pátek. Další dny už proběhla první demonstrace i v Hranicích.

Nejdůležitější události Listopadu 1989 v Hranicích:

22. listopadu 1989 – první hranická demonstrace, založení místního Občanského fóra

27. listopadu 1989 – generální stávka se shromážděním na náměstí

30. listopadu – první diskusní fórum v kině Svět

11. prosince – výzva k odstoupení předsedy a tajemníka MNV Hranice

20. prosince 1989 – plénum MNV přijalo rezignaci předsedy, tajemníka a časti rady MNV

27. prosince 1989 – politické strany a OF se dohodly na složeni rady MNV

5. ledna 1990 – nulté číslo týdeniku Občanskeho fóra v Hranicích (Přehled)

12. ledna 1990 – doplňovací volby na tři uprázdněná místa poslanců MNV

17. ledna 1990 – plénum MNV zvolilo novou radu MNV

28. února 1990 – takzvaná kooptace (přijetí) 27 nových poslanců MNV, volba nového místopředsedy MNV

Přejmenování hranických ulic po roce 1990:

Třída Sovětské armády – Teplická ulice

Leninova ulice – Radniční ulice

Gottwaldovo náměstí – Masarykovo náměstí

Ulice 14. října – Farní ulice

Zápotockého ulice – Zámecká ulice

Fučíkova a Fierlingerova ulice – Nádražní ulice

Fierlingerova ulice (od křižovatky

s Nadrážni po Sigmu II.) – Tovární ulice

Revoluční náměstí – Pernštejnské náměstí

Leningradská ul. a Jeremenkovo náměstí – Studentská ulice

Zborovská (od křižovatky s Novou

směrem na Bělotin) – Bělotinská ulice

Sady Zdeňka Nejedleho – Sady Čs. legií

Hakenova ulice – Tovačovského ulice

Šmeralova ulice – Plynárenská ulice

ulice Cementařská a Družby – Cementařské sídliště

Zdroj: Jiří J.K. Nebeský, Listopad 89 v Hranicích, 2009