Pomocnou ruku jim podala jak obec Skalička, tak lidé z Hluzova, ale i zcela neznámí lidé, kteří většinou mají nejméně.

„Neskutečně si vážíme veškeré pomoci, které se nám dostává. Uvědomujeme si, že to není nic běžného, ale vnímáme, že dávka solidarity je opravdu hodně vysoká," kvituje vděčně Petr Černoch.

Jeho slova dokazuje i fakt, že v neděli 26. července se po mši svaté v Hluzově konal prodej perníkových srdcí, které napekly místní ženy.

„Doslova se po nich zaprášilo. Celý výtěžek, devět tisíc korun, jsme věnovali rodině ze Skaličky postižené požárem," uvedl Miroslav Vacula ze Sboru dobrovolných hasičů.

Jak sám povídá Petr Černoch, se svou situací se neustále srovnává.

„Vím, že nikdy nebudeme schopní lidem vrátit to, co nám dali a to je obrovský závazek," povídá muž, který společně se svou rodinou nyní bydlí u babičky v Hranicích.

„Od srpna se ale stěhujeme zpět do Skaličky. Družstvo nám nabídlo dvoupokojový byt, čehož využijeme především kvůli dětem, které sem chodí do školky a školy. Skalička je pro nás zase záchranou," konstatuje vděčně.

Na mši vybrali 20 tisíc

Jak pověděla starostka obce Petra Kočnarová, zastupitelstvo obce jednohlasně odsouhlasilo rodině Černochových dar ve výši sto tisíc korun.

„Výtěžek z Gulášfestu poputuje také Černochům. Navíc zde byly umístěny pokladničky a co vím, lidé darovali i tisíci korunami. Jsme známí tím, že si ve Skaličce umíme pomoci a při této tragédii se to potvrdilo. Petru Černochovi brigádně pomáhali kamarádi, sousedi uklízet zbytky rodinného domu," vyprávěla nadšeně starostka a dodala, že muži z vesnice automaticky přišli a likvidace byla za tři dny hotová.

„Rozhodně nás tato událost všechny semkla. Přidali se i místní farníci a pan farář uspořádal sbírku, kde se při mši vybralo dvacet tisíc korun, za což patří vřelý dík," sdělila starostka Skaličky

Nevím, čí kalhoty právě nosím

Nyní lidé přináší peníze a dají je rodině mnohdy přímo do ruky, ale ochotně darují i oblečení, nábytek nebo hračky pro děti.

„Všechno skladujeme, ale ještě jsme na peníze nemuseli sáhnout. Nyní opravdu nepotřebujeme nic, museli jsme koupit jen opravdu málo. Jediné, co potřebujeme je lidská solidarita, aby nás lidé podporovali duševně. Já sám nevím, čí kalhoty právě nosím, ale docela mi sluší," směje se muž.

Petr Černoch si velmi dobře uvědomuje, jaké štěstí v neštěstí měl.

„Shořel nám sice barák, ale to je nic v porovnání s tím, kdyby se něco někomu stalo. Třeba hasičům, kamarádům nebo kolegům z práce, co mi pomáhali. To by byla větší hrůza. Díky všem těm lidem, co stojí za námi, zůstaneme ve Skaličce a to je opravdu úžasný pocit," uzavírá muž, který přišel o všechno a získal tím možná mnohem víc.