Nejistota a napětí vládnou mezi početnými romskými rodinami ze Škodovy ulice v Přerově. Ačkoliv majitelé objektů v romském ghettu tvrdí, že jednání o vystěhování finišují, obyvatelé ze Škodovy ulice to vyvracejí.

Podle nich je situace stále stejná: netuší, kdy se budou stěhovat, ani kampůjdou. „Podle mě to potrvá dva až tři roky, než k nějakému stěhování dojde. Pokud k němu vůbec dojde,“ říká jeden z obyvatel Škodovy ulice Petr Horváth.

Přitom zástupce firmy, která zdevastované objekty v romském ghettu vloni od města zakoupila, ještě nedávno tvrdil, že demolice je naplánovaná na jaro letošního roku. „Tomu tady nikdo nevěří,“ podivují se nad plány nových majitelů jejich bytů přerovští Romové.

Většina z nich má stejné přání. „Ať nám řeknou, že si máme najít sami bydlení, v jaké ceně a lokalitě tomábýt, amy se do toho hned pustíme,“ navrhl další z místních Tibor Lendel.

Mezi nájemníky a zástupci investorské firmy Opera Bohemia se přitom už několik jednání uskutečnilo, Romové se však na nich nedozvěděli nic konkrétního. Jednatel investorské firmy Bohumil Chodil je ale s výsledky schůzek spojený.

„Se všemi Romy jsme probrali jejich smlouvy a jakmile bude vyřešen poslední nájemník Škodovy ulice, jsme nachystaní bourat,“ řekl Chodil.

Romové si myslí, že firma Opera Bohemia, která sídlí na Slovensku, má potíže najít pro ně náhradní bydlení. „Řekli nám, že pro nás nemají žádné byty v Přerově. Koupili jenom sedm bytů a nevím, jak se do nich vejde padesát rodin,“ divil se Horváth.

„Bílí nás navíc mezi sebe nechtějí. Jakmile se po Přerově roznese, že bysme měli bydlet v nějaké ulici, začnou tam vyhrožovat peticemi,“ řekl Horváth. Nový majitel zchátralých objektů ve Škodově ulici již dříve avizoval, že hodlá jako první zbourat dům s číslem popisným19.

„Ve sklepě nám praskly trubky a nikdo to neřeší. Město to nechává na majiteli a majitel zase na nás. Jediný, kdo nám pomáhá řešit havarijní stavy, jsou pracovníci z Člověka v tísni,“ popsala situaci Renata Bogolová. Ta má čtyři děti a páté je na cestě.

Právě mezi obyvateli domu s číslem popisným 19 panuje v současnosti největší nervozita. „Vypadá to, že ho zbourají jako první a nás přestěhují do vedlejších baráků,“ uvažuje Bogolová.

Podle další z obyvatelek Škodovy ulice Jarmily Mižikarové je docela možné, že odpovědnost za zchátralé objekty nakonec spadne znovu na město. „Nevěřím, že tady něco postaví. Spíš firma nesplní své závazky a my tu nakonec zůstaneme dál. Jak chtějí za měsíc najít byty pro padesát rodin?“ ptá se Mižikarová.

Ta už si kvůli nejasnostem a mlžení investora hledá bydlení. „Nenecháme děcka na chodníku. Mám dvě holky, jedna má třináct a druhá osm. Dala jsem si proto žádost o byt na město a čekám, jak to dopadne,“ dodala.

Stejného názoru je i Petr Horváth. „Firma se s městem dohodla na pětileté lhůtě, během které musí zdevastované domy zbourat a začít s výstavbou nových. Nikdo z nás ale nevěří, že tuto podmínku splní. Já vám řeknu, jak to tu nakonec dopadne. Všechno je to kamufláž. Nejdříve nás všechny sestěhují do dvou baráků, tam budeme žít dva až tři roky, a pak firma domy vrátí městu,“ míní Horváth.

Zatím to paradoxně vypadá, že lepší vyhlídky na budoucnost mají ve Škodově ulici neplatiči. Ti už se totiž po novém bydlení poohlédli.

„Zaplatil jsem o dva měsíce později nájem a přišla mi výzva, abych se vystěhoval. Tak jsem si našel podnájem ve dvoupokojovém bytě,“ svěřil se otec šesti dětí Milan Mižigar. Tomu ale připadají ceny za pronájem bytů v Přerově přemrštěné. „Musel jsem dát kauci třicet tisíc korun, abych mohl bydlet,“ uzavřel.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z HRANICKA

Moje HranickoSportKulturaPodnikáníČerná kronik

Petra Poláková - Uvírová, Dagmar Rozkošná