Střechu nad hlavou našli v bývalé vodárně, jen pár desítek metrů pod hranickým sídlištěm Nová.

„Já už tady žiju tři roky, kamarád se sem nastěhoval asi před půlrokem,“ odhaduje Martin, který pochází z Potštátu.

Sedí naproti sobě u ohně, zahřívají si ruce, kolem nich se na šňůrách suší košile, kalhoty a svetry a společníka jim dělá pes. Vánoční stromeček zatím ještě neodstrojili. Baňky už ale pod sněhem nejsou skoro vidět.

„Bydlí nás tady celkem pět,“ říká Martin, který se stejně jako ostatní živí jen tím, co najde.

„Sociální dávky už dávno nedostáváme,“ podotýká Rosťa, ale na nouzi si nestěžuje. Bere svůj život takový, jaký je.

„Moje mamka ví, že jsem bezdomovec. Bydlet s ní ale nechci. Má svých starostí dost a já jsem schopný se o sebe postarat sám,“ vysvětluje, proč zvolil raději provizorní příbytek, do kterého při deštích zatéká a o něž se musí dělit ještě s dalšími čtyřmi dospělými lidmi.

Hraničtí bezdomovci

Lidem skládají uhlí, peníze za to odmítají

Když se zrovna neohřívají u ohně a neshánějí dřevo na přiložení, chodí po městě, hledají něco k snědku a sem tam pomohou starým lidem, například složit uhlí.

„Nabízejí nám za to i peníze, ale ty my odmítáme. Sami mají málo,“ říká Rosťa.

Od člověka, který mu nabízí sehnat kousek polystyrenu na opravu střechy, pomoc odmítá.

„A nechcete sem aspoň poslat spacák?,“ ptá se hochů Bohuslav Rybníček z křesťanské společnosti Elim, která se snaží lidem bez domova v rámci svých možností pomáhat.

„No, ten bychom určitě využili,“ shodují se Rosťa s Martinem. Letošní zima však podle nich není zase tak krutá.

Nejhorší je déšť a vlhko

„Nejhorší je, když prší a pak je dlouho vlhko. Pokud je ale nasněženo a mrzne, tak se to dá,“ dělí se o své zkušenosti s životem v městském lesíku Rosťa.

Noclehárny jsou přeplněné

Kapacita nocležny a ubytovny pro hranické bezdomovce je v těchto mrazivých dnech plná.

„V současné době využívá našich služeb 23 lidí,“ upřesňuje Rybníček. Podle něj přespávají teď někteří hraničtí bezdomovci u svých příbuzných, jiní na nádraží, další, při troše štěstí, ve sklepích panelových domů.

„To už ale dneska není tak jednoduché. Lidé si svůj majetek naučili chránit a na noc vchody zamykají,“ podotkl Rybníček s tím, že o člověku z ulice, který by umrzl nebo utrpěl omrzliny, zatím letos v Hranicích neslyšel.