„Dům jsem koupil od jiného soukromého majitele letos v lednu,“ uvedl na úvod současný majitel nemovitosti Jaromír Kulička.

Momentálně vše řeší s památkáři, ale už má přibližně představu, v co by současnou ruinu proměnil.

„Rád bych celou budovu zrekonstruoval. Podle předběžných plánů bych zde rád udělal malý obchůdek a rychlé občerstvení,“ přidal Kulička.

Městem se šířily i zprávy, že by údajně chtěl budovu zbourat a postavit na stejném místě něco jiného. Podle posledního vyjádření by pan Kulička budovu rád zachoval i díky tomu, že obvodové zdivo domu je široké přibližně 1, 40 metru.

„Důležité bude, jak dopadne kontrola statiky,“ doplnil Jaromír Kulička.

Za jak dlouho ale k nějakým úpravám dojde není vůbec jasné a dokonce ani radnice nemá žádnou páku a nijak na rekonstrukci domu netlačí.

„Shodou okolností zde máme v nejbližších dnech kontrolní prohlídku, ale netýká se domu a jeho stavu,“ informoval vedoucí Odboru stavebního úřadu Ladislav Patočka.

Z jeho vyjádření vyplývá, že pokreslený dům a občas opadávající omítka nejsou důvodem k tlaku na majitele.

„Opravdu by muselo jít o nějaké vážnější nebezpečí, které by přímo ohrožovalo kolemjdoucí lidi,“ dodal Ladislav Patočka.

Postrkovna pro žebráky a tuláky

Je možné, že hraničtí obyvatelé se dočkají dalšího obchodu a dalšího občerstvení. Co ale v tajemně vypadajícím domě číslo popisné šestapadesát bylo před tím, než se dostal do rukou soukromých vlastníků?

Úplně původně zde bylo pouze volné místo vedle bývalé katovny a později městské věznice.

V dalších letech zde městská obec nechala postavit obecní domek, který až do okupace zůstal jejím majetkem.

Sloužil za postrkovou stanici pro zadržené žebrající osoby a tuláky, určené k postrku zpět do jejich domovských obcí. Později byl prodán a dnes je právě v soukromém vlastnictví Jaromíra Kuličky.