Účast byla velmi slušná, vždyť akci si nenechalo ujít celkem 72 závodníků.

„V podstatě všichni se tady mezi sebou známe, ale vždycky přijde i pár nových rybářů. Tahle akce je spíše o společenském setkání než o tom chytání. Chlapi se tady rádi sejdou, poklábosí, posedí. Osmdesát procent účastníků tady chodí hlavně z takového důvodu," řekl organizátor Mojmír Perutka a člen sdružení Ochránců Záhorské přírody a vod, které akci pořádalo.

Setkání rybářů má v Býškovicích vybudovanou tradici. To premiérové proběhlo už před patnácti lety, závody se navíc pořádají vždy dvakrát ročně – na jaře a na podzim.

Domů jen s jednou rybou

Přestože relaxace u vodní plochy hrála v sobotu hlavní roli, rybáři se samozřejmě snažili dosáhnout co nejlepších výsledků. Zatímco někteří odcházeli i po šestihodinové snaze bez většího úlovku, jiným se nad míru dařilo.

„Třeba v těchhle místech je to ale fakt slabota, ještě k tomu se pár pěkných kusů vyháčklo. Přitom každý rok to právě tu bývá dobré. Letos prostě nastala změna, protože zase rybáři v zadní části Vrbčáku toho chytli více," řekl rozhodčí Pavel Janásek, který ulovené šupinatce přeměřil a zapisoval.

„Míry ulovených ryb se zapisují a sčítají. Někteří už chytli třeba devět kusů a v součtu nasbírali přes tři metry. Domů si ale můžou vzít vždycky jen jednu rybu, zbývající úlovky hodí zpět do vody," doplnil rozhodčí.

Rybáři se v rámci závodů mohli rozmyslet, zda si úlovek ponechají nebo počkají na větší rybu. Volba s sebou samozřejmě nesla jisté riziko.

„Jakmile rybu zakroužkujeme, může si ji závodník vzít. Další si už ale odnést nesmí, i kdyby byla mnohem větší," vysvětlil Pavel Janásek.

Kolem býškovické vodní plochy se v sobotu shromáždili rybáři ze širokého okolí. Převážná většina jich byla přespolních.

„Samozřejmě ale přijdou i místní lidé, kteří svou návštěvou náš spolek podpoří," uzavřel Mojmír Perutka.