„Tuhle desku jsme si od první do poslední noty udělali jen a jen podle sebe, bez jakýchkoliv tlaků či komerčních ambicí,“ říká zpěvačka Saša Langošová, která odpovídala na otázky Přerovského a hranického deníku společně s kytaristou Romanem Helclem.

Kapela November 2nd získala sošku Anděla za Album roku v silné konkurenci. Jaké byly bezprostřední pocity po získání této prestižní ceny, a kdo se podílel na vzniku desky?
Roman Helcl: Pro mě to bylo obrovské překvapení. Do poslední chvíle jsem nedával moc naděje tomu, že naše klubová kapela vyhraje v Cenách Anděl královskou kategorii Album roku. Vůbec ne, že bych naší hudbě nevěřil. Ale jsem si téměř jistý, že velká část akademiků o nás ještě na začátku listopadu buď vůbec nevěděla, nebo na nás zapomněla. Navíc jsme byli mezi megasilnou konkurencí Davidem Kollerem a J.A.R, kteří vydali také silná alba. Hudba je ale holt někdy tak mocná čarodějka, že dokáže i zázraky. Jinak si to vysvětlit neumím.
Saša Langošová: Máme strašnou radost, která v nás pořád rezonuje. Já musím nejvíce poděkovat klukům z kapely a producentu Borisu Carloffovi, který ve studiu taky fungoval jako člen kapely. Tuhle desku jsme si od první do poslední noty udělali jen a jen podle sebe, bez jakýchkoliv tlaků či komerčních ambicí s naprostou upřímností, otevřeností a svobodou a zároveň bez jakýchkoliv očekávání. Pro mě je největší odměna, že je to v naší hudbě zřejmě slyšet a vrací se nám to v pozitivních reakcích od posluchačů a teď dokonce i v podobě hudebních cen. Myslíme i na spoustu dalších lidí, kteří nám na naší cestě pomohli - musím zmínit třeba Steva Walshe, který nás hudebně provázel velmi úzce mnoho let, nebo Vaška Vlasáka, který naši kapelu a vlastně celou hranickou hudební scénu podporuje od devadesátých let. Vzpomínám hodně na Romanova tátu Oli V. Helcla a frontmana Circusu Praha Brada Strattona. Ti nás vždycky vybízeli, ať jdeme vlastní cestou. Škoda, že už to s námi nemůžou sdílet…

Album jste natočili po mnoha letech na hudební scéně, kdy spoustě jiných kapel chybí ten potřebný impuls a „tah na branku“. Jak dlouho vznikalo nové album, a kde jste ho natáčeli? Co je na něm jiného?
Roman Helcl: Album jsme v podstatě točili někdy od roku 2016, takže jsme se pět let zvukově vyvíjeli a pořád experimentovali. Všechno to asi vedlo správným směrem a my si v tom našli rutinu. Zjistili jsme, co nám nejvíce funguje a začalo to více odsýpat. Na začátku loňského roku jsme měli půlku desky hotovou a věděli, že ji chceme vydat. V lednu jsme šli do studia a vše šlo tak rychle a intuitivně, že v březnu bylo hotovo. Jednu písničku jsme dělali den nebo dva, nebyli jsme tam každý den. Práci strašně urychlilo i to, že jsme chápali, o co nám jde. Toho skladatelského flow chceme teď využít. Už máme objednané studio, abychom v nahrávání mohli pokračovat.

Cenu Sólová interpretka získala Pam Rabbit za desku I Love The Internet.
Ceny Anděl 2023: Sošku si odnesli David Koller, Pam Rabbit i J.A.R.

Novou nahrávkou jste se přiblížili světové hudební scéně, která je přece jen odlišná od té české. Je těžké prorazit v Česku s anglicky zpívanými songy? A jak vaši tvorbu vnímají v zahraničí?
Roman Helcl: V dnešní době Spotify a Apple Music není problém oslovovat posluchače na celém světě - a v tom nám angličtina pomáhá. Podle statistik poslechovosti máme nejvíce posluchačů v USA, Mexiku nebo ve Skandinávii. Například ve Finsku máme poslechovosti obrovské. Česká republika je až na dalším místě. A reakce jsou skvělé, nikdo v podstatě neřeší, odkud jsme, mluví za nás hudba.

Co je pro zpěvačku Sašu Langošovou hlavním motorem tvorby?
Saša Langošová: Já jsem muziku zdědila v DNA, je to pro mě přirozená potřeba jako dýchání. A celý svůj život, zkušenosti a myšlenky, zpracovávám tak, že jednou za čas napíšu písničku. Kromě toho, zpěv je nejlepší ventil pro všechny radosti i frustrace. A když to podpoří špinavý kytarový zvuk a šlapající rytmika, těžko hledat něco lepšího.

Čerpáte při psaní písní z vlastních zkušeností, nebo vás inspiruje něco jiného?
Saša Langošová: Inspirace lítá všude kolem, často mě osloví něco z knihy, kterou zrovna čtu, nebo z filmu. Fascinuje mě příroda a umění, a když se člověk dokáže zastavit a citlivě to vnímat, nápad se často objeví.

S Romanem Helclem jste partnery na pódiu i v životě. Došlo někdy při nahrávání nového alba na manželskou hádku? Nebo máte umělecky shodné cítění a vnímáte hudbu stejně?
Saša Langošová: My jsme spolu byli dříve v kapele, než jsme spolu začali chodit. Kapela se nedá oddělit od našeho běžného života, hudbu řešíme neustále. Je pravda, že jsou naše nejvášnivější diskuse právě kvůli muzice. Ale kupodivu při natáčení nového alba těch rozepří zase tolik nebylo, bylo to spíše souznění.

Hudební producent, rapper, DJ i zvukař v jedné osobě Radek Kuboš z Hranic
Hranický rapper BastaBeats: Dělat to naplno, nebo vůbec

Jak funguje rodina zpěvačky a kytaristy?
Saša Langošová: Úplně stejně jako každá jiná, jen musíme navíc oprašovat hudební nástroje a dovolenou trávíme místo u moře na koncertech. (smích)

V profesním životě jste advokátka. Je těžké skloubit tuto práci s muzikou? Jsou to dva jiné světy, nebo se v něčem prolínají?
Saša Langošová: Advokacie je vysoce zodpovědná disciplína, neustále hlídáte termíny, studujete novou právní úpravu, judikaturu, jednáte se soudy a klienty. V tom je to úplně jiný svět než hudba. Na druhou stranu je to ze své povahy nezávislý obor, navíc spojený s veřejným vystupováním a právnické uvažování, stejně jako to hudební, vyžaduje velkou míru abstrakce. Styčné body tam určitě jsou.

Jaké byly vaše umělecké začátky, a kdo byl pro vás největší hudební inspirací?
Roman Helcl: Na střední školu jsme chodili v kouzelných devadesátých letech. Rádi vzpomínáme na nabytou svobodu a ten obrovský kulturní a umělecký boom. V Hranicích tehdy působilo přes dvacet kapel, vycházely tady troje noviny, byli zde básníci, fotografové, divadelní kroužky a hlavně tři vyprodané koncerty týdně. Z tehdejší scény „prorazilo“ celostátně několik projektů, které působí dodnes. Kromě November 2nd třeba Boris Carloff, Midi Lidi, Silent Stream of Godless Elegy, další spolužáci z gymplu se uchytili v médiích, vedou obory na univerzitách a podobně. Říkám to proto, že mezi námi byla kromě kamarádství i určitá řevnivost, snažili jsme se každý týden přijít s lepší novou písničkou, aranží, koncertem… Navíc jsme byli napojeni na další podobné scény v Kopřivnici, Valmezu nebo Ostravě, navzájem se zvali a společně koncertovali po celé zemi. Takže jsme nebyli úplně uzavření. Někdy ze srandy říkáme, že když se spočítají ceny a nominace Anděl nebo Čeští lvi za Hranice, potažmo hranické gymnázium, nemůže nám jiné město konkurovat.

Gymnázium Hranice slavilo 150 let.
Gymnázium Hranice slavilo 150 let ve velkém. S humorem i Josefem Maršálkem

Co byste si s kapelou ještě chtěli splnit?
Roman Helcl: Rádi bychom koncertovali o trochu více a dál točili co nejlepší alba. Muzika je náš život.

Kde vás posluchači v nejbližší době na Moravě uslyší?
Roman Helcl: Všechny koncerty jsou na našem webu november2nd.net. Do léta budeme například v Ostravě, Boskovicích, Frýdku-Místku, v létě nás na Moravě čekají festivaly v Brně, Uherském Hradišti, Rožnově pod Radhoštěm, Bílovicích… Hodně se těšíme 7. července do Tančírny v Račím Údolí v Rychlebských horách.