Jak velké procento návštěvníků jeskyní patří školním výpravám?

Jezdí sem mateřské, základní, střední školy, učiliště, gymnázia i vysokoškoláci. Kdybychom vzali školní výpravy obecně, jde zhruba o čtvrtinu našich návštěvníků. Každý rok je to maličko jiné, někdy třiadvacet procent, jindy osmadvacet procent.

Jezdí k vám spíše mladší děti, nebo ty starší?

Řekla bych, že je to tak půl na půl. Je to skutečně hodně široké spektrum – od těch úplně nejmenších dětiček z mateřských škol, které vyžadují speciální doprovod po schodech. Přizpůsobit se musí také výklad. Děti v mladším školním věku jsou ještě hodně bezprostřední a otevřené. Puberťákům je většinou úplně jedno, co jim povídáte. Je s nimi hodně těžká práce, ale máme pro ně pochopení, v tomto životním období mají dost práce sami se sebou a ze všeho nejméně je zajímá nějaký organizovaný výlet. Pak nastupují středoškoláci, u kterých už se dá použít i náročnější výklad, dají se jim vysvětlovat různé věci z chemie či mineralogie. A pak to jsou vysokoškoláci, ti už většinou cíleně navštíví právě tuto jeskyni. Mají spoustu dotazů, někdy už opravdu hodně odborných.

Roste, nebo spíše klesá počet školních výprav?

Rok od roku počet školních výprav klesá. Je to dáno i tím, že se zdražuje dopravné. Pro rodiče jsou to dnes vysoké náklady, řada dětí třeba ani na výlet nejede. Takže i ekonomická stránka hraje roli. Školní výlety si ale hodně „pěstujeme", vždyť nám tvoří čtvrtinu návštěvnosti. Máme výbornou zkušenost, jak oslovit učitele, kteří organizují školní výlety. V období, kdy se výlety chystají, vkládáme do Učitelských novin nabídkový leták, který se tak dostane přímo do sboroven. Leták připravujeme společně s okolními objekty cestovního ruchu v rámci sdružení Moravská brána, takže učitelé dostanou kompletní nabídku a mohou si vybrat.

Kolik návštěvníků máte během letní sezóny a kolik ke konci roku?

Za loňský rok jsme měli návštěvnost něco přes čtyřicet čtyři tisíc osob, z toho zhruba třicet tisíc právě během léta. Takže návštěvnost se ze dvou třetin naplní v těchto měsících, které jsou rozhodující pro celý rok. Okrajové měsíce sezóny jsou už stabilně méně významné.

Proč jsou Zbrašovské aragonitové jeskyně takovou atrakcí pro veřejnost?

Na to lze odpovědět dvěma způsoby. Pro část veřejnosti jsou námětem k výletu jako kterýkoli jiný objekt cestovního ruchu. Někteří lidé nerozlišují, zda chtějí přesně tuhle jeskyni nebo tenhle zámek, ale dělají si prostě pěkný rodinný výlet. Což je určitě chvályhodné a pro rozvoj poznání prospěšnější než trávení času v supermarketu. Pak je druhý typ, který vyhledává už cíleněji a vybírá si. Kdybych ale měla na otázku odpovědět z hlediska fundovaného návštěvníka, pak odborníci nad Zbrašovskými jeskyněmi přímo žasnou, protože jsou naprosto unikátní. Takovou jeskyni nenajdete nejen v České republice, ale v celé Evropě. Je to dáno jejím vznikem, tím, jak se vyvíjela, jaké je v ní mikroklima. Má zkrátka řadu unikátních parametrů, které u klasické jeskyně nenajdete. Například teplota ovzduší má okolo patnácti stupňů, přitom v klasických jeskyních je kolem šesti až osmi stupňů celsia. Nemůžeme si ale myslet, že návštěvníci chodí do Zbrašovských jeskyní jenom proto, že jsou tak unikátní. Řada z nich to vůbec neví. Je to ale tradiční a příjemný výletní cíl a zároveň – to je nejspíš další z důvodů – jsou tak hezky spojeny s dalšími atraktivitami v okolí. Kromě jeskyní navštívíte lázně, napijete se kyselky, koupíte si oplatek, zajdete si k Hranické propasti. Je tady hodně možností na maličké ploše, můžete si výlet naplnit několika zážitky, což je také plus.

Jezdí do jeskyní i návštěvníci z větší vzdálenosti?

Samozřejmě, ale největší procento je z Olomouckého, Moravskoslezského a Zlínského kraje. Musíme si uvědomit, že skutečně už název města Hranice předznamenává polohu na okraji různých oblastí. Návštěvnost vždycky přesně kopíruje dopravní dostupnost místa, takže se k nám jezdí nejvíce z Olomouckého a pak z Moravskoslezského kraje. Z okolí Ostravy jezdí výlety i individuální turisté. Hodně turistů máme ze Zlínského kraje, hlavně ze Vsetínska. Ale mimo to se samozřejmě najdou návštěvníci třeba z Mostu, protože sem přijedou na dovolenou, za rodinou či za některým z lázeňských pacientů. Těch je ale samozřejmě podstatně méně.

Míváte i návštěvníky z jiných zemí?

Běžně. Někteří lidé si třeba myslí, že sem návštěvníci z ciziny vůbec nechodí, to je jeden extrém. Naopak někdy mi připadá, jako by některé instituce zabývající se cestovním ruchem předpokládaly, že k nám jezdí samí cizinci a podle toho připravují propagační materiály. Opět na procenta – cizinci tvoří kolem tří až pěti procent naší návštěvnosti. Tedy uznejte, že to není zrovna velký podíl, přesto jsme na ně plně připraveni. Podáváme výklady v anglickém a německém jazyce a máme také připraveny zalaminované výklady, které se dají návštěvníkovi do ruky. Jsou v dalších asi sedmi jazycích, které ústně neovládáme. Návštěvník si je přečte před prohlídkou, pak i v jeskyni. Průvodce se potom už jen doptá na detaily třeba přes angličtinu. Ale rozhodně si nemyslím, že je to návštěvnická skupina, která by nějak výrazně ovlivňovala naši návštěvnost. Kdybychom leželi třeba na rakouské hranici, máme samozřejmě více cizinců z Rakouska, ale i lidí projíždějících přes hraniční přechod. Ale my jsme přeci jen trochu hlouběji ve vnitrozemí.

Vybavíte si nějaké veselé zážitky, které jsou s návštěvníky spojené?

Víte, při práci s lidmi je vždycky veselo. Jsou nečekané příhody, které nám někdy i třeba trochu komplikují provoz. Nedávno si část výpravy ve dvou třetinách prohlídky vzpomněla, že už potřebují jít ven z jeskyní na oběd, který mají objednaný. A tak průvodce musel skupinu rozdělit, s hrstkou návštěvníků dokončit prohlídku a hladovou většinu nechat jiným kolegou vyvést ven. Jindy zase paní učitelka neví, kolik má na výletě žáků. Když kupuje vstupenku, našemu dispečerovi často lezou oči z důlků, protože potřebuje evidovat počet. Ne kvůli tomu, aby náhodou nepustil nějaké dítko zadarmo, ale kvůli jejich bezpečnosti. Musíme přesně vědět, kolik lidí je v danou chvíli v podzemí, kdyby se cokoli stalo. A jedním ze dvou nezávislých způsobů evidence jsou právě vstupenky.

Jaké jsou reakce návštěvníků na Zbrašovské aragonitové jeskyně?

Myslím, že se dětem jeskyně líbí. Hlavně ty malé je vnímají otevřeně a s velkou fantazií. Starší puberťáky je těžké vůbec něčím zaujmout. Musíme počkat, až z nich budou důchodci. To je nejvděčnější skupina. Ti už totiž o životě něco vědí, jsou vstřícní, mají čas, výlet si užívají a hlavně se chtějí něco dozvědět. Jsou velmi zvídaví a u některých jejich otázek musí člověk opravdu hodně popřemýšlet nad odpovědí. Ale svou práci bych neměnila, i po těch letech mě pořád baví.