Stanislav Svoboda

Věk: 81 let

Profese: důchodce

Bydliště: Lověšice, místní část Přerova

Do Lověšic jsem se přiženil v roce 1966. Předtím jsem bydlel v Přerově, kde jsem se také narodil. Když to tak počítám, tak v Lověšicích žiji už čtyřicet dva let.

S manželkou jsme vychovali dvě děti - syna a dceru, a dnes mámtři vnuky. Nikdy jsem nelitoval toho, že bydlím na vesnici. Zvykl jsem si tu poměrně rychle.

Když jsem pak začal postupně opravovat domek, do města bych už nešel. Bydlení na vesnici má několik výhod. Třeba tu, že se zde člověk může po práci nějakým způsobem vyžívat.

Já jsem měl třeba dříve zahrádku a choval jsem také králíky. S tím už jsem ale musel skončit. Kvůli svému zdravotnímu stavu už tyto práce zvládat nemůžu.

Dřív jsem se věnoval také sportu. Bavila mě atletika, volejbal a turistika. Prostě jsem se rád hýbal.

Myslím si, že vesnice, jako jsou Lověšice, je k bydlení velmi vhodná. Neprojíždí tudy mnoho aut, do města to není daleko a pro případ je tu i dobré autobusové spojení.

Já jsem ale dříve jezdíval za nákupy hlavně na kole a na něm jsem cestoval i do práce. Šestatřicet let jsem dělal ve strojírnách. Do práce jsem to měl z domu kousek. Nastoupil jsem tam krátce po vojně, když mi bylo čtyřiadvacet let.

Teď už jsem řadu let v důchodu a už čtvrtým rokem se pohybuji na invalidním vozíku. Měl jsem potíže s kyčelním kloubem. Když je pěkné počasí, rád si vyjedu ven. Objedu si kolečko po vesnici a potom se vracím zase zpátky domů.

Co bych si přál? Snad, aby mi sloužilo ještě zdraví, ale v tom věku, který mám, už nemůžeme čekat zázraky.