Sympatický cukrář, který se proslavil například dorty zdobenými čtyřiadvacetikarátovým zlatem, zde s žáky nemluvil jen o svých úspěších, ale především o cestě za jeho snem, která započala také na půdě základní školy v Potštátě.

„Od prvního stupně ho to stále táhlo k vaření a k cukrařině. Už jako malé dítě nosil do školy nejrůznější recepty, ty tady visely na nástěnkách, v naší kuchyňce vařil a pekl už jako devítiletý,“ vzpomínal ředitel ZŠ Potštát Karel Machyl, který zde před více jak dvaceti lety Josefa Maršálka učil.

„On byl strašně akční, dokonce tady vydával školní časopis. Jako žák byl dobrý, férový a učil se velmi dobře,“ pokračoval Karel Machyl.

Pořád stejný optimismus a humor

Na jeho školní léta zavzpomínala i současná ředitelka Základní školy Drahotuše Dagmar Pospíšilová, která si úterní setkání se svým bývalým žákem nenechala ujít.

„Na základní škole jsem tehdy učila Josefa na druhém stupni výtvarnou výchovu. Moc ráda vzpomínám, jak jsme spolu dělali školní časopis a shodou okolností se mi podařilo najít jedno staré číslo, na které tehdy nakreslil titulní stranu, snad jsem ho tím potěšila,“ řekla Dagmar Pospíšilová.

Podle jejích slov byl vždycky velmi výtvarně nadaný.

„Pamatuji se, že měl vztah k estetice, k umění a nádherně kreslil. Dokonce jednu dobu laškoval s tím, že by studoval filmovou školu ve Zlíně a stal se animátorem filmů, takže to jeho umění se projevuje nyní v tom, co dělá. Bez lásky k umění a ke své práci, kterou bych spíš nazvala jeho posláním, by to nemohl nikdy dělat tak moc dobře. Kdyby nebyl takový jaký byl, nikdy by nebyl tam, kde je teď. Vždycky věděl co chce, byl vytrvalý a houževnatý, už jako dítě, když si za něčím šel, tak prostě šel,“ doplnila s úsměvem Dagmar Pospíšilová.

Na setkání do potštátské školy přišli i někteří jeho spolužáci.

„Pepík byl vždycky usměvavý a je vidět, že má pořád stejný optimismus a humor, jako měl ve škole,“ přiznala jeho spolužačka Zita Šištíková, která se v úterý s Josefem Maršálkem viděla po dlouhých dvaadvaceti letech.

Byli jsme obklopeni láskou a prací

Optimismus a humor čišel z uznávaného cukráře po celou dobu besedy i po ní, kdy ochotně zájemcům podepisoval svou knihu Péct, milovat a žít.

„Na svou školní docházku tady v Potštátě vzpomínám s láskou. Bylo to krásných devět let. Jsem moc rád, že dneska přišlo i několik kantorů, kteří mě tenkrát učili a na škole již nepůsobí. Dokonce přišla i moje paní učitelka, vlastně teta, která mě měla tady v mateřské škole,“ vyjádřil své díky Josef Maršálek.

Co stojí za úspěchem českého cukráře?

„Nevím jestli to je kombinace doby nebo štěstí, ale já si myslím, že mám pevné základy všeobecně z rodiny. Byli jsme obklopeni láskou, ale hlavně prací. A to vás do jisté míry provází v životě pořád, máte to nastavené v sobě a je jedno jestli pracujete v Praze, v Londýně nebo v Indii, prostě makáte,“ dodal skromně cukrář Josef Maršálek, kluk z malé vesničky Kyžlířov nedaleko Potštátu, jehož božské dorty ohromily královnu Anglie.