Léto tehdy jedenadvacetiletá studentka vysoké školy trávila u své kamarádky Helgy v německém městě Halle. Na 21. srpen ale nikdy nezapomene.

„To ráno mě otec kamarádky probudil v šest hodin a řekl, že Rusové obsazují Československo. Odpověděla jsem mu, že takové vtipy nejsou po ránu vhodné, a on pustil rádio…,“ vzpomíná Dagmar Gerlová.

Vyslechla si smutné zprávy a po snídani jela na nádraží, protože měla zrovna na 21. srpna naplánovaný odjezd domů.

„Z Lipska jsem měla jet do Hranic rychlíkem. Němečtí policisté ale všechny cizince z vlaků odvedli do nádražní haly a tam nás roztřídili podle států,“ popisuje perné chvíle na německé půdě Dagmar Gerlová.

Žádné vlaky směr Československo z Lipska neodjely… „Všechny Čechy posadili němečtí policisté do antonů a odvezli nás do internátu nějakého učiliště. Tam jsme museli odevzdat všechny doklady a rádia. Ale já jsem měla takový malinký tranzistorák, ten jsem měla v kufru a neodevzdala jsem ho. Mohla jsem tedy poslouchat, co se v Československu děje a informovat další Čechy,“ vypráví Dagmar Gerlová.

Ta strávila zavřená spolu s ostatními Čechy v budově učiliště dlouhé tři dny. „Nesměli jsme vycházet, ale Němci se o nás postarali, co se týká jídla, dobře. Říkali nám, ať tam zůstaneme, že se u nás střílí. Nakonec nás 24. srpna posadili do autobusů, dali nám na cestu jídlo a kolona asi pěti autobusů za doprovodu německých policistů se rozjela směrem ke státním hranicím.

„Na státní hranici nás vyměnili za autobus německých dětí, které byly v Československu na táboře. Potom nás autobus v noci dovezl do Karlových Varů, kde jsme přespali na stadionu. Do Hranic jsme jeli vlaky, protože se nedalo jet přes Prahu, tak různými bočními cestami přes Ústí nad Labem,“ pokračuje ve svém vyprávění Dagmar Gerlová.

Do Hranic přijela mladičká studentka o půlnoci 25. srpna. „Z nádraží jsem zavolala rodičům, aby pro mě přijeli. Po úmorném cestování jsem se těšila na vanu a pak už jen spát. Prospala jsem celý den. Moje největší štěstí bylo, že jsem doma, že jsem zdravá a že jsem v pořádku a že je v pořádku rodina,“ vzpomíná se slzami v očích.

Po návratu z Německa začala Dagmar Gerlová sbírat dokumenty, výstřižky z novin a časopisů, fotografie, zapisovala si nápisy, které se objevovaly v hranických ulicích, psala si pocity a nálady lidí kolem sebe.

„Vnímala jsem hrozné zklamání lidí z politické a hlavně vojenské situace. Ale ani v tak těžké době nevymizel český humor, což dokládá velké množství vtipů, veršů, básniček a epigramů, které se v té době šířily na letácích, ale i ústním podáním,“ dodává nad svou sbírkou historických dokumentů Dagmar Gerlová.