Potom na chvíli odběhla do vedlejší místnosti za nemocným dítětem. Když se vrátila, byla celá kuchyň v plamenech. Oheň se rozšířil takovou rychlostí, že napáchal škodu za 1,5 milionu korun.

Manželé se třemi dětmi teď nemají kam jít. „Je to ironie osudu, ale ještě nedávno jsme měli přímo naproti domu požární stanici. Zhruba před rokem ji ale zrušili. Tomu se říká smůla,“ snažil se žertovat šestačtyřicetiletý majitel domu Dalibor Káňa.

Ten byl v době, kdy začalo obydlí hořet, v nedalekém Kojetíně. „Plameny byly vidět až tam. Ještě jsem si říkal, snad nehoří u nás doma. Když jsem přijel, čekala mě hotová spoušť,“ pokrčil rameny.

Vyšetřovatel přerovských hasičů Miroslav Schwarz popisuje své první pocity po příjezdu na místo.

„Něco takového jsem neviděl. Oheň se velkou rychlostí rozšířil do všech místností. Chybou bylo, že jeden ze synů použil na jeho hašení vodu. Oheň na plotně se ale nikdy nesmí hasit vodou, přes hrnec je potřeba přehodit namočenou utěrku a přikrýt ho. Na rychlém rozšíření požáru se podepsalo i to, že byla všechna okna otevřená do průvanu, a tím se vytvořil dokonalý průtah,“ vysvětlil.

Rodina Káňových přišla během chvilky o všechno a ještě dodnes se z celé události jen stěží vzpamatovává. „Nezbylo nám vůbec nic. Shořely i skříně s oblečením, z kuchyně nezbyl ani hrníček. Všechno bylo úplně seškvařené,“ líčí stresující zážitek Petra Káňová a prohrabuje se pytli se zbytky oblečení.

„Nic z toho se už nedá použít. I když jsme měli nějaké věci ve skříni, která byla mimo hlavní ohnisko požáru, oblečení je celé zčernalé. Můžeme teď všechno vyhodit, nemáme ani žádné věci na zimu,“ zoufá si matka tří dětí. „Nejmladší šestiletý syn byl v té době nemocný. Shořela mu dokonce i ta antibiotika,“ poznamenala.

Pomoc v nouzi nabídli rodině známí, kteří zrovna prodávali dům. „Místo toho, aby ho prodali, tak nám ho pronajali. Máme tedy aspoň dočasně kde bydlet,“ řekla Káňová.

Bezprostředně po požáru jim pomohli i někteří lidé z blízkého okolí. Ne však všichni. „Během požáru tu bylo hodně lidí, ale ti se jen dívali. Když to shořelo, všichni někam odešli,“ dodal Dalibor Káňa.

Ten se živí jako živnostník, ale svou práci teď musel načas přerušit. „Chtěli bychom poděkovat všem, kteří nám pomohli. Byli to většinou lidé, kteří zažili na vlastní kůži, jaké je to ocitnout se bez střechy nad hlavou, protože měli třeba zaplavený dům,“ vylíčil Káňa.

Finanční příspěvek 20 tisíc korun poskytlo rodině také město Kojetín. „Tyto peníze nám ale stačily jen na pokrytí nejnutnějších výdajů rodiny na živobytí. Uvítáme tedy jakoukoliv pomoc,“ uzavřel.