Jak byste obec Rouské charakterizovala?

Začnu obecně. Naše obec se nachází na rozhraní Záhoří a Valašska. Nacházíme se v takové výspě, ta poloha je zároveň trošku naší nevýhodou. Rouské leží na hranici okresů Přerov a Vsetín a dvou krajů Olomouckého a Zlínského.

Říkáte, že vaše poloha je nevýhodná, v čem se to projevuje?

Jsme příliš daleko od centra kraje, od Olomouce. Záhoří bylo vždycky trošku opomíjené, a to i z toho důvodu, že tu nejsou památky většího významu. Byla to vždy jen taková zemědělská oblast a v podstatě chudší část tohoto regionu.

Jak dlouho působíte ve funkci starostky obce?

S přestávkou jednoho volebního období jsem ve funkci od roku 1990. V komunální politice se ale pohybuju už od roku 1976.

Co všechno se vám jako starostce za ta léta podařilo zrealizovat?

Starosta sám o sobě nic nezmůže. Nejdůležitější podle mě je to, že je součástí určitého týmu. Pokud do starosty vloží zastupitelstvo a veřejnost svou důvěru, pak může přijít s nějakým nápadem či názorem. Konečné rozhodnutí je na zastupitelstvu.

Nicméně je to hlava obce.

To je sice pravda, ale vykonává jenom úkoly dané zastupitelstvem. Úkony, které vykonává ve své vlastní pravomoci, nejsou zase až tak významné.

Pojďme ke konkrétním projektům. Co byste za ta léta zdůraznila?

Těch investičních a neinvestičních projektů tu máme hodně. To by bylo na dlouhé povídání. Ale to, že jsme byli kdysi dávno v 70. letech bráni jako zániková obec, kde nebylo možné postavit žádný rodinný dům, už dnes neplatí. Nyní jsme opravdu moderní obcí, ve které to žije spolkovým a společenským životem.. Podařilo se nám zrekonstruovat starý objekt na Dům s pečovatelskou službou s 5 byty a zrekonstruovat střed obce spolu s víceúčelovým obecním domem. V současnosti zde žije 250 obyvatel. Lidé se tu rádi vrací a staví nové domy. V tom bych viděla ten největší přínos.

Takže počet obyvatel v Rouském má spíše vzrůstající tendenci?

V poslední době skutečně sledujeme mírný nárůst obyvatel. Lidé z města se tady stěhují za klidem, někteří ale asi nevědí, do čeho jdou. Integrace totiž trvá velice dlouho a stále tak existuje dělení na my a oni. Někteří horko těžko chápou mentalitu těch starousedlíků, kteří tady žijí několik desítek let.

Jak se vám povedlo udělat změnu z té, jak říkáte, zánikové obce, až po tu moderní?

Řekla bych, že se to podařilo postupnými kroky. Jsme obec s malým rozpočtem. Ač se tomu dá těžko věřit, náš roční rozpočet činí dva a půl milionu korun, a to umožňuje jen správu obce. Na její rozvoj a opravu už nezbývají peníze. Jsme tak doslova závislí na dotačních titulech. Těch dotací, ať už krajských, národních nebo evropských, jsme za šestnáct let získali na čtyřicet. Jejich suma činí zhruba 22 milionů korun. Postupovali jsme strategicky. Někdy si sice lidé řeknou, že ten nebo onen titul je nekoncepční, ale s odstupem času to pak vidí jinak.

Čtyřicet dotačních titulů za deset let je docela dost. Berete to jako svůj úspěch?

Částečně. Jednak se na tom podílí zastupitelé obce a jednak veřejnost, která nakonec vidí, že čerpané dotační tituly mají smysl. Velkou zásluhu bych v této souvislosti přidělila účetní naší obce. Právě na ní to vlastně všechno stojí i leží. Mé velké uznání patří účetním na jiných malých obcích, protože sebemenší zaváhání či špatné zaúčtování dotací vede k porušení rozpočtové kázně a následnému vrácení části nebo celé dotace. Je to hodně složitá záležitost. Jen z toho, co já pamatuji, se pětkrát měnil systém účetnictví.

Je pro potřeby obce dostatečné, když je na úřadě jen starosta a účetní?

Bylo by to dostačující, kdyby nenarůstala administrativa ze strany státních institucí. Rostoucí podíl spoluúčasti obce, stejně jako narůstající administrativní náročnost projektů, ale jejich získávání stále více komplikuje. Na malých obcích, kde na úřadě pracuje jen starosta a účetní, tak leží velká zodpovědnost. Většina členů zastupitelstva jsou totiž lidé pracující, takže starosta skoro nemá zastoupení.

Mluvíte o slučování obcí, týká se to i Rouského?

Týká se to všech obcí. A ty tlaky z centrálních orgánů tomu nasvědčují. Myslím, že i proto se naše obec angažuje ve změně zákona o rozpočtovém určení daní a ve snížení počtu dotačních programů. Skoro totiž není možné, aby se v tom malá obec orientovala. My se v tom neztrácíme jen díky skvělé manažerce, která má tyto záležitosti na starosti.

Ještě k tomu rozpočtovému určení daní. Byli zástupci vaší obce v Praze na jednání s premiérem Nečasem a ministrem financí?

V době, kdy byla manifestace v Praze, jsme jeli na pozvání europoslance Březiny do Evropského parlamentu v Bruselu. Bylo mi to velice líto, jinak bychom to určitě všichni podpořili. Posílali jsme ale klíčový dopis, který rozesílaly všechny obce. Osobně jsem se ale zúčastnila manifestace v Litovli.

Máte spočítáno, o kolik by Rouské získalo více peněz do obecní kasy, pokud by návrh Kalouska v parlamentu prošel?

Rozhodně. Je to zhruba pětadvacet procent rozpočtu. V našem případě by to dělalo necelých půl milionu korun. To je částka, kterou bychom potřebovali na vykrytí spoluúčasti nějakého projektu. Když se podíváte na malé obce, všude jsou potřeba víceúčelové domy, kulturáky, sportovní zařízení, víceúčelová hřiště a všude jsou komunikace ve špatném stavu. Chybí kanalizace, chybí čističky, takže tohle všechno ty obce trápí a rozpočty na to nestačí.

Co z toho trápí nejvíce vaši obec?

Zřejmě asi bychom potřebovali vyřešit čištění odpadních vod, což je docela nákladná záležitost.

A co další projekty, které byste chtěli pokrýt?

V současné době spolu s o.p.s Za našimi humny rekonstruujeme víceúčelový venkovní areál, kde děláme nové sociální zařízení, opravu střechy na bufetu a zpevněné plochy . Takovou raritou je spolkový letní biograf. Chceme, aby se tam spolky mohly sejít a přehrávat svoje akce, protože většinu z nich máme zdokumentovánu. Může se tam sejít spolek, může se tam sejít i skupina lidí, a udělat si takový večer, kde si vyhodnotí akci. Ještě máme před sebou velký projekt, i když nevím, jestli nám na to budou stačit síly. Jedná se o rekonstrukci bývalého vodojemu na multifunkční objekt s rozhlednou. V tomto kraji, kde opravdu chybí výraznější turistické cíle, si myslím, že by to přineslo potřebný efekt.

Tento projekt plánujete v dohledné době?

Máme na to už zpracovanou projektovou dokumentaci a máme na to i stavební povolení. Chybí nám jenom těch deset milionů.

Jak je chcete získat? Zase z těch dotačních titulů?

Asi bychom to rozdělili na několik etap a půjdeme cestou významných projektů a samozřejmě i dotací. Doposud jsme sice dali přednost jiným věcem, ale je to velká akce, která by v budoucnu určitě měla přijít na řadu. Také nechceme, aby ten objekt chátral, měl by se nějakým rozumným způsobem rekonstruovat.

Myslíte, že by to přilákalo více turistů do této oblasti?

Rozhodně. Tato krajina je určená na turistiku, ať už pěší nebo cykloturistiku. Není to prostě oblast, do které by zájezdy jezdily kvůli památkám. My tu máme drobné památky, jako jsou kříže, sochy, všechovský zámek, památné stromy. Proto jsme tu také vybudovali cyklotrasu, která měří třiatřicet kilometrů, prochází celým Mikroregionem Záhoran a nese název Krajem kamenných křížů, božích muk a památných stromů.

Jak jste spokojeni s infrastrukturou, ta asi není pro cyklisty úplně ideální.

Infrastruktura je všude zanedbaná. Nám se za těch dvacet let podařilo spravit místní komunikace do současného stavu. Také s vodou jsme měli velké problémy. Prameniště v Babicích se zaneslo. Předali jsme vodovod VAKU Vsetín a spolupráce funguje na výborné úrovni. Kanalizaci si provozujeme sami.

Od Horních Těšic do Rouského vede částečně nová komunikace. Kdy byla opravená?

Na podzim loňského roku. Je to ale krajská komunikace. Stěžovali jsme si na to, že kamiony a náklaďáky při objížďce přes naši obec ničí vozovku, protože na taková auta není podloží dělané. Hrozilo také, že by se krajnice s autobusem utrhla a došlo by k havárii. Kraj tedy nakonec uznal za vhodné, že by to bylo dobré spravit a v rámci bezpečnosti ji opravil.

Pojďme k těm spolkům, které v obci provozujete. Vím, že jich máte opravdu požehnaně.

Máme jedenáct spolků, tím dvanáctým je obecně prospěšná společnost Za našimi humny. Byly doby, kdy tady žádné akce neprobíhaly. My jsme je v postatě nastartovali a jejich průběh postupně zkvalitňovali. Zjistili jsme ale, že není dobré, když jsou jednotlivé akce vázány na zastupitelstvo obce. Hybnou pákou společenského života by měly být právě spolky. Ty si postupně začaly pořádat své akce a tím pádem se vyspecifikovala jejich činnost.

O které spolky tedy konkrétně jde?

Dneska tu máme Rousecká dráčata, která se zabývají prací s dětmi. Společně vystupují i na akcích jiných spolků nebo v okolních vesnicích. Dalším spolkem je spolek Za uchování a rozvoj místních tradic, který udržuje původní tradice, pořádává výstavy a kursy řemesel. Pak je tu Myslivecké sdružení HÁJ Malhotice-Rouské, což je sdružení dvou obcí. Má na starosti zvěř v lese i zvěř v obecném slova smyslu. Dalším spolkem, kde se sloučili členové dvou vesnic, je Klub seniorů Rouské-Všechovice, který pořádá různé přednášky, koncerty, zájezdy pro seniory nebo i širokou veřejnost. V Centru aktivního odpočinku jde hlavně o práci s koňmi, při které si děti vytváří vztah ke zvířatům. Svaz ochránců přírody se zase věnuje péči o krajinu. Pak je tu taneční soubor Californie, který se zaměřuje na country tance. Specifické občanské sdružení, v Rouském v létě pořádá na naše poměry veliký festival Bestfest. Každoročně jej navštíví kolem tisícovky lidí. Už tady vystupovaly takové hvězdy jako Michal Hrůza, Anna K nebo Ondřej Hejma. Dále v obci máme sportovní spolek TJ Draci, úspěšný je Sbor dobrovolných hasičů. Nemůžu zapomenout na Spolek žen, který se zaměřuje na práci s dětmi z dětských domovů. Nakonec zmíním onu Obecně prospěšnou společnost, což je organizace, kterou obhospodařují dvě obce – Rouské a Malhotice. Název jsme pojmenovali podle společné naučné stezky. Tato společnost udržuje polní a lesní cesty, pořádá různé nevýdělečné akce a využívá veřejných prostranství.

Tak to vypadá, že v obci není nikdo, kdo by nebyl členem nějakého spolku.

Ale i takoví tady jsou. Jeden člověk může být členem i několika spolků najednou. Nejde totiž o nějaké čtyřicetičlenné spolky, ale o seskupení třeba jen deseti lidí. Logicky se tak spolky prolínají.

Které akce jsou dejme tomu nejslavnější?

Všechny mají svůj význam. Obec si pod sebou nechala pořádání besed se seniory nebo akci Kácení máje a pouťové slavnosti, či Sraz rodáků. Jde totiž o organizačně a finančně náročné akce. Stejně je ale pořádáme ve spolupráci s jednotlivými spolky.

Jak obec pomáhá těm spolkům v jejich činnosti?

Řekla bych, že jsme partnerem všech akcí, a to už jen z toho důvodu, že dáváme zadarmo všem spolkům zázemí v podobě víceúčelového domu, víceúčelového a venkovního zařízení. Poskytujeme ozvučovaní techniku či videotechniku nebo plátna na přednášky. Spolky nic platit nemusejí.

Jak spolupracujete s okolními obcemi v rámci Mikroregionu Záhoran, jehož jste členem?

Myslím, že naše spolupráce je nadstandardní. Získali jsme navíc pracovnici v osobě inženýrky Pavly Krbálkové, která ochotně vykonává veškerou administrativu pro obce, pro spolky vyřizuje žádosti o dotace, administruje je a vydává i závěrečnou zprávu, aby to bylo vše bezchybné. Systém v Mikroregionu máme nastavený tak, že si ji všechny obce Mikroregionu Záhoran platí. Možná právě proto, že je nás jen devět, je spolupráce bezproblémová. Nastavili jsme si mezi sebou důvěru a vše funguje, jak má.

Rouské bylo v minulosti součástí Všechovic, zasazovalo se tehdy o svoji samostatnost?

Rouské v minulosti o samostatnost nebojovalo. Jediné, o co lidem v té době, šlo, bylo navrácení statutu obce místo pouhé osady. Střediskovým působením obcí zanikla angažovanost lidí. Lidé by v současnosti už určitě pod jinou obec spadat nechtěli, neradi by ztratili svoji suverenitu. Je to o tom patriotismu.

Na co by se měli do obce Rouské přijet podívat turisté?

Máme nejvíce slunečních hodin v Olomouckém kraji. Snažili jsme se totiž obec udělat něčím zajímavou pro turisty či cyklisty a tohle je atrakce, která určitě není všude. Pozvala bych je také na slaměné sochy, které se už proslavily na různých výstavách, a na cyklotrasu Kamenných křížů, božích muk a památných stromů. I když máme v našem regionu jen tři tyto památné stromy, rozhodně stojí za zhlednutí. Dále v obci máme několik drobných kulturních památek, ale hlavně je kolem krásná příroda.

V posledních letech jste obcí, která sbírá nejrůznější ocenění a trofeje.

To je pravda. V roce 2007 jsme se stali Vesnicí roku. Byli jsme jednou z prvních malých obcí, které toto ocenění získaly. Organizátoři Rouské vyzdvihli za kompletní rozvoj obce ve všech oblastech. Z dalších ocenění jsme získali v roce 2002 takzvanou Modrou stuhu za bohatý společenský a kulturní život. Loni jsme získali Zlatý erb za kvalitu webových stránek. Jsme prostě soutěživá obec.

Miluše Stržínková

Počet dětí: dvě

Znamení ve zvěrokruhu: panna

Největší koníček: Cestování, četba a vnoučata.

Největší neřest: Přílišná důvěra a neschopnost odmítnutí. Neumím říct ne.

Nejoblíbenější kniha: Vystěhovalci od Wilhelma Molberga. Tu jsem četla už třikrát.

Oblíbená hudba: Stále více se mi líbí lidové písničky. Dříve jsem poslouchala pop.

Nejoblíbenější jídlo: Ryby a dary moře.