Přežila své děti

Anna Urbaníková z Lipníka nad Bečvou má na stole květiny, které dostala od příbuzných k devadesátým devátým narozeninám. Její pokoj je vyzdobený fotografiemi dětí, které už přežila. „To je dcera, která ve dvaceti letech zemřela na tuberkulózu,“ ukazuje na největší z fotek.

Hned vedle je obrázek další dcery a syna, oba dva už pochovala. „Budeme se společně držet i v zemi,“ říká rozechvělým hlasem. Paní Urbaníková má v rodině zvláštní postavení. Je praprababičkou a její rozvětvené příbuzenstvo na ni ani dnes nezapomíná.

Pravnučka jí píše maily, prapravnuci posílají pohledy z ciziny. „Některé z těch dětí jsem ani neviděla. Vůbec nevím, jak vypadají,“ říká o svých nejmladších příbuzných.

V mládí musela být Anna Urbaníková velmi krásná, i v tak vysokém věku to prozrazují její rysy ve tváři. „Ale manželství? Na to se mě neptejte, nestálo za nic. Manžel mlátil dceru, pil, bylo to hrozné. Nakonec shnil zaživa, osud ho vytrestal,“ vzpomíná.

Jako mladá prý pracovala v továrně na sirky v Lipníku a pamatuje i požár, při kterém uhořelo několik zdejších zaměstnankyň. „Zahynuly tam samé mladé dívky a ženy, bylo to obrovské neštěstí, “ vybavuje si tragédii v sirkárně.

Těžké práce se nikdy nebála. „Já jsem ráda dřela, sloužila jsem u sedláka ve Slavíči a práce na poli mě bavila,“ líčí. A jak hodnotí fakt, že se stoletým občanům zvýšil důchod o dva tisíce korun? „Na co? Já už žádné peníze nepotřebuji.“

Těší se na oslavu sta let

Antonie Pavlaková za necelý měsíc oslaví 99 let. Do úctyhodného jubilea jí tak bude zbývat rok, ale na oslavu svých sta let se těší už teď. Svěřila se, že si vždycky přála dožít se vysokého věku.

Její kondici by ji však mohla závidět leckterá mladší seniorka. Dodnes například neužívá žádné léky a také s pamětí nemá očividně problémy. „Děkuju pánu Bohu, že mi dává tolik zdravíčka a že se o mě tolik stará,“ říká Antonie Pavlaková, která se narodila na Slovensku.

Tam se také seznámila a později provdala za českého vojáka, s nímž měla dvě dcery. „Několikrát jsme se museli stěhovat, ale všechno jsme překonali,“ vzpomíná obyvatelka domova důchodců v Radkově Lhotě, kde žije v jednom pokoji se svou šestasedmdesátiletou dcerou Jarmilou.

„Jsem strašně ráda, že ji mám vedle sebe,“ svěřila se skoro stoletá žena, která ovšem zevnějškem připomíná osmdesátnici. Dodnes se zajímá o životy známých osobností a jejím oblíbencem je Karel Gott.

„Někdy se s maminkou díváme na televizi až do desíti hodin do večera. Sledujeme filmy, ale i různé kvízy a soutěže, což ji hodně baví,“ doplnila dcera Antonie Pavlakové.

Antonie Pavlaková zamlada pracovala v zemědělství a později ve vojenské kuchyni. „Strašně ráda jsem vařila, a dobře. Jediné, co jsem nesnášela, byly ryby. Ty jsem nemohla ani cítit,“ netají se trojnásobná babička, kterámáuž i tři pravnuky.

A jaký je její recept na dlouhověkost? „Vést spořádaný život,“ poradila Antonie Pavlaková.

Století si přilepší k důchodu o dva tisíce korun

O dva tisíce korun vyšší důchod mají od loňského roku lidé, kteří se dožili stého jubilea. Podle informací České správy sociálního zabezpečení se důchody stoletých pravidelně zvyšují od roku 1969. Původně se zvyšovaly o 1000 korun, a to na základě takzvaných „Zásad pro zvýšení důchodů stoletým občanům“. Od července roku 2006 se pak podle novely zákona důchody zvýšily o 2000 korun. O částku senioři nemusejí žádat a Česká správa sociálního zabezpečení ji přičítá k procentní výměře důchodu automaticky.