Kliknutím zvětšíte„Můžeš si vybrat. Buď pojedeš na téhle větší koloběžce, nebo na tamté menší. Na té se ale víc namakáš," radí mi referentka informačního centra Lenka Ličmanová.
Na koloběžce jsem rajtoval naposledy v době, kdy jsem ještě tahal kačera. Ale co, bude sranda.
„Půjčím si tu menší, je to větší výzva," hrdě hlásím po testovacím kolečku v zámecké dvoraně a vyrážím na první letošní společný výlet Mlynářského krajánka po Hranicku.
No, zase taková legrace to tedy není. Jenže ranního rozhodnutí budu litovat až později.
Cesta přes hranické místní části Velkou a Lhotku je totiž ještě celkem pohodová. Obce se ve slunečné sobotě teprve probouzejí, silnice jako by někdo vyklidil projíždějícím krajánkům.
Myslel jsem, že všichni cyklisté mi okamžitě ujedou a já budu od začátku bojovat sám se sebou, ale opak je pravdou. Jako koloběžkař se dlouho držím v čele jedenáctičlenného pelotonu, přestože do závratné rychlosti mám hodně daleko.
Bože, to je vedro! Poklidná situace se rázem mění.
Teplota vzduchu strmě stoupá vzhůru a poprvé mi vadí, že nad Hranickem nefoukne ani slabý vánek. Oči štípou potem, a když mi při prudkém stoupání lesíkem vletí muška přímo do levého oka, dostává psychika pořádně na frak.
Proč já si jen nevzal tu větší?
Konečně přijíždíme k lomu v Olšovci – naší první zastávce. Kromě čokolády a suchého trika z batohu vytahuji i soutěžní průkaz s otázkami, které se k trase vztahují: Co se dnes nachází na místě bývalého Podleského mlýna v Olšovci? Jak se jmenoval poslední majitel Vrátného vodního mlýna?
Odpovědi vyčtu z turistických informačních tabulí u silnice, takže nic složitého. Každopádně kvituji, že na chvíli můžu zapomenout na zápolení s malým dvoukolovým vozítkem.
Kalich hořkosti vypiji do dna při závěrečném táhlém stoupání na Potštát.
„Proč jste si vlastně nevzal tu větší koloběžku?" ptá se mě Olga Vilímková, jedna z účastnic a organizátorka výletu.
Co na to odpovědět, když tutéž otázku si teď pokládám taky.
„Nevím, ale možná se pro ni do Hranic ještě vrátím," pokouším si zachovat nadhled.
Pálí neexistující svaly
Obě nohy střídám při odrazu stále častěji – známka únavy a křečí.
Pohled na mě musí být v těch chvílích asi hodně komický, jenže když vás s každou další sekundou pálí svaly, o jejichž existenci jste dříve neměli ani tušení, na efektní jízdu okamžitě zapomenete.
„Tak jak se na tom jede?" pokládá další spíše řečnickou otázku cyklista Bronislav Tučný, když se za ostatními blížím k potštátské sjezdovce.
„Jo-jo-za-tim-do-bry," pokouším se ze sebe vysoukat poslední slova před kolapsem.
Při pózách na společné snímky cením zuby, mezi kterými ještě pro sebe stačím utrousit několik nepublikovatelných výrazů.
To, že zájem o můj dopravní prostředek i mě samotného trumfl i počet dotazů mířící na sedmiletého Michala či devítiletého Adama, mě nepřekvapuje. Asi je vidět, že melu z posledního.
Konečně Potštát – cíl společné cesty.
Díky zastávce u svahu dorážím na osmnácté městské slavnosti v pozitivním rozpoložení. Po skoro dvouhodinovém sezení za poslechu mnoha pěveckých výkonů dětí z místní školy a školky mi ale pořádně ztvrdnou nohy. Jenže já musím ještě nazpět!
Přesto. Návrat do Hranic je s ranní cestou na Potštát naprosto neporovnatelný.
Zpátky už jede každý z krajánků po vlastní ose a já se do města dostávám přes osadu Michalov a Olšovec.
S koloběžkou jsem se usmířil, kochám se
S koloběžkou už jsem se nadobro usmířil a konečně se kochám i pohledem na okolní kopce a zasluněná údolí. Užívám si taky asi kilometr dlouhý úsek, který už je z Potštátu na Michalov pokrytý asfaltem.
O co víc se namakám při stoupání k rekreační oblasti, o to víc si vzápětí užívám sjezd do Boňkova. Konečně můžu prokázat, že brzdy na koloběžce bezpečně fungují.
Ani cesta do Hranic nevede jen z kopce, ale nohy se už tolik nenadřou. Troubící řidiče zdravím zvednutým palcem. Vidina dohledného cíle mi vlévá novou krev do žil.
Hranice – mise splněna. Zatímco koloběžku pokládám zpět na místo, s nostalgickým pohledem si prohlížím její větší kolegyni, kterou jsem ráno odmítl. Příště asi kývnu jí.
Akce: Osmý ročník sportovně naučné soutěže Mlynářský krajánek (první výlet)
Kdy: Sobota 15.6. 2013
Trasa: Hranice – Velká – Lhota – Olšovec – Potštát – Michalov – Boňkov – Olšovec – Hranice
Délka trasy: cca 32 kilometrů
Čas výjezdu: 10.06
Čas příjezdu: 15.20
15
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
