„Řešíme i charakter svatby, sladění barev, výzdoba a v den D jsme spolu s mým manželem, se kterým spolupracuji, takový komunikační most mezi snoubenci a hosty. Můj muž se stará o zákulisí, já provádím svatbou a moderuji ji," pokračuje Jana Kubáčová, která přinesla do svatebních dní jistou inovaci.

„Proto jsem začala dělat svatby, abychom do nich přinesli něco nového. Já tomu říkám svatební animace. Staráme se o to, aby tam měli hosté zábavu. A nemyslím tím rozbíjení talířů, novomanželský tanec. Nejde o to na svatbě sedět, jíst, pít a popřípadě tančit, když je to „taneční" svatba. Chceme, aby svatba měla program a hosté z ní měli opravdový zážitek," vypráví.Svatební koordinátorka Jana Kubáčová patří ke třem nejlepším v České republice

Většinou naráží na nedůvěru ze strany rodičů a prarodičů, kteří si myslí, že koordinátor není potřeba.

„Často se nám pak stává, že maminky jsou nadšené a dostaneme díky nim další doporučení. To jen díky tomu, že svatba má nějakou hlavu a patu a svatebčané se nemusí o nic starat a mohou si ji o to víc užít," usmívá se elegantní dáma.

Úplně poprvé oženila Jana Kubáčová svého bratra se svou kamarádkou. Bylo jí tehdy pět let.

„Původně jsem chtěla dělat žurnalistiku a pracovat v Hranickém týdnu, proto jsem hledala školu, která nabízela žurnalistiku a PR. Objevila jsem fakultu Multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, kde je PR. Celkový koncept školy mě uchvátil. Ovšem aby se na tu školu člověk dostal, musel mít za sebou praxi, proto jsem začala pracovat v reklamkách a v rámci toho jsem i eventy," popisuje svou životní cestu koordinátorka.

První úspěch, pak se to rozjelo

V té době Janu oslovila kamarádka s tím, zda by nechtěla zorganizovat její svatbu.

„Ačkoliv jsem neměla zkušenost s plánováním svatby, kvůli ní jsem to zkusila. Takže má první svatba se uskutečnila u Vlasáků v Hranicích. Bylo to pro osmdesát lidí a už na té svatbě za mnou přišli další čtyři lidé, zda bych jim nepomohla se svatbou. Od té doby to už jede tak nějak samo," směje se žena, která se svatbám plně věnuje už deset let.

Samotná příprava svatby trvá zhruba půl roku až rok. Záleží prý na náročnosti, představách a požadavcích nevěsty. „Zažili jsme i svatbu, kdy v úterý se lidé zasnoubili, ve středu nám volali a v sobotu jsme dělali svatbu pro šedesát lidí," vzpomíná na nejrychlejší svatbu.

Jana Kubáčová hodnotí svou práci jako velmi stresující.

„Častokrát se mi stane, že potkám nějakou ženu, když se dostaneme k tomu, co dělám, každá se zasní a řekne mi, že by taky chtěla být svatební koordinátorkou. To si pak pomyslím: Hm, tak to maximálně tři dny. Vypínám v noci telefon od té doby, co mi jednou ve dvě v noci volal ženich, zda jsem opravdu objednala akvamarínové a ne tmavěmodré. To už mi přišlo hodně," popisuje i negativní zážitky Jana Kubáčová s tím, že má několik kápézetek, jak si přejmenovala skautský krabičku poslední záchrany na kufřík poslední záchrany (KPZ). V nich má snad všechno, od šití, přes make-up, po lékárničku.V nové zámecké zahradě v Hranicích se uskutečnil historicky první svatební obřad. Novomanželé ještě týden před svatbou netušili, že se jim nakonec splní jejich přání a opravdu budou oddáni v areálu pod zámkem.

Výlet do jeskyní

Za nejoriginálnější svatbu považuje koordinátorka tu, která se konala před čtrnácti dny.

„Snoubenci jsou Češi, ale žijí v Anglii. Ve středu přiletěli, ve čtvrtek vzal ženich budoucí nevěstu na výlet do jeskyní. My jsme zařídili, že se tam zhaslo, začala hrát písnička z filmu Duch, on si klekl a požádal ji o ruku," popisuje s tím, že to nebylo všechno.

„Ve staré vápence měl pár připravený oběd a nevěsta měla pod ubrusem schované svatební oznámení s tím, že se budou brát za tři dny. Pátek jsme se věnovali spolu s Lucií Kozákovou a Novomanželka mi pak psala, že něco takového si ani nevysnila. Její muž si do paměti zapisoval veškeré její požadavky a všechny jí chtěl splnit. Bylo to kouzelné," dodává Jana Kubáčová.

Sama se přiznává k tomu, že svatby ji stále dojímají.

„Vždy si říkám, že už mě to nedojme, ale stále pláču. Dojímá mě, když vidím, jak se ženichové chovají k nevěstám a dělají vše pro to, aby si nevěsta ten velký den užila. Je to něco, co se nezapomíná," uzavírá vyprávění svatební koordinátorka Jana Kubáčová.