Odmalička vyrůstal v hudební rodině, bylo tudíž jasné, že půjde ve šlépějích svého rodu (např. Zdeňek Černý, bratr Matějova dědy je významný hranický malíř, klarinetista a saxofonista – pozn.red.).

„Byl jsem obklopený hudbou. Když mě přihlásili do zušky, rozhodoval jsem se mezi pianem a kytarou. Na jedno ale neměli učitele a na v druhém oboru bylo plno. Oznámili, že budu hrát na baskřídlovku," začíná vyprávět svůj příběh mladý muzikant.

„Vybojoval jsem si z toho aspoň trumpetu. Ale tento nástroj mě neoslovil, a tak jsem ve dvanácti přestal. V té době už jsem byl dávno rozhodnutý, že chci hrát na baskytaru," pokračuje. Nejprve se ale musel naučit hrát na kytaru a teprve poté mu rodiče zakoupili i baskytaru.

„No a potom mi Taťána Jonasová poprvé půjčila kontrabas. Potřebovala, abych na něj hrál ve sboru. A bylo to moc dobře. Byla to pro mě výzva," usmívá se Matěj Černý, který se neustále sžívá s hrou jak na baskytaru, tak na kontrabas.

Nápad přihlásit se na Konzervatoř a Vyšší odbornou školu Jaroslava Ježka přišel na jedné z jazzových dílen ve Frýdlantu v Čechách, kam jezdíval s kamarády.

„Tam jsem se seznámil s Pepou Fečem, což je kontrabasista. Ten mě začal učit. Navíc tam jezdili i studenti Ježkárny, tak jsem si řekl, že by to mohlo jít," vzpomíná na první kontakt s profesionálními hudebníky. S přípravou na přijímací zkoušky na konzervatoř mu tehdy pomáhal učitel základní umělecké školy Josef Vývoda.

Ve škole si připadal jako v Bradavicích

„Ve škole jsem si připadal jako v Bradavicích. Ono to tak u muzikantů je. Máš vlastní jazyk, kterým se mezi sebou baví. Přijdeš do Prahy a najednou potkáváš lidi, o kterých si předtím jen četl," mluví s nadšením dále. Ježkovu konzervatoř ukončil maturitou a poté zkusil své štěstí i na navazující vyšší odborné škole obor jazz, kde setrval rok. Letos studuje na Hudební a taneční fakultě Akademii múzických umění.

V průběhu jeho kariéry ovšem přišlo i zklamání.

„Najednou jsem prostě vyhořel. Pravděpodobně kvůli tomu, že jsem nedělal své projekty. Jsem tvrdohlavý, a když mám nějakou představu, musí být po mém. Proto jsem se i rozešel s kapelou Voilá a Lucií Šoralovou. Nebyl jsem schopný si přiznat, že mě to jen živí, ale nebaví. Když mě vyhodili kvůli rozepřím, najednou jsem měl čas," povídá Matěj Černý. Po určitém uklidnění se nyní vrací zpět k hudbě.

„Zase začínám být hudebník, ale konečně se věci dějí tak, jak já chci," uvádí Matěj Černý, kterému, jak sám říká, víc dali hudebníci Radek Němejc a Pavel Klikar než samotná škola.

Má rád jazz, romskou hudbu i hip hop

Jeho oblíbeným hudebním stylem je jazz dvacátých let, který hraje i s Originálním pražským synkopickým orchestrem. Také ho ovlivňuje romská hudba a nyní ho cesta zavedla k elektronické hudbě a především hip hopu. Díky svému umění si splnil sen a zahrál si se svým idolem z mládí – rapperem Katem z formace Prago Union v pražské Lucerně.

„Bylo to super. Do poslední chvíle jsem si neuvědomoval, že si plním sen. Ale plnění snů je docela nebezpečné. Člověk pak musí vymýšlet další cíle. Teď pracuji na nové sérii svých snů, protože jsem se mi teď většina z nich splnila," raduje se mimo jiné i proto, že si založil kapelu 2127 sounds s muzikanty, se kterými chtěl hrát nejvíc. Další jeho splněnou metou byl i první ročník hranického festivalu Letiště pořádaného s pomocí sestry Martiny a Veroniky Zapatové, který se pomalu dostává do povědomí nejen místních obyvatel.

A co je pro Matěje Černého nejdůležitější?

„Aby hudba byla zábava. Teprve potom to má výsledky," ukončuje mladý hudebník, kterého je těžké neobdivovat.