Udržet v paměti lidí židovskou minulost se Lipník snaží díky různým akcím. Od letošního června připomíná transporty druhé světové války pomník nazvaný Memento. Po stopách lipenských Židů se vydali i studenti zdejšího gymnázia v projektu Zmizelí sousedé. Na židovské památky se zaměřily i Dny evropského dědictví. Historii Lipníku se dlouhodobě věnuje i ředitelka sdružení Moravská brána Libuše Křenková a gymnaziální profesor dějepisu Marian Vojtášek. A právě s nimi navázal kontakt americký rabín.

„Před měsícem mi přišel dopis z USA. Napsal mi pan rabín Meryl M. Crean, který tam vede židovskou komunitu seniorů. Vlastní svitek lipenské Tóry a hledá pana Schreibera, který jako poslední chlapec četl z tohoto svitku při svém Bar Micve,“ popsala Křenková.

Židovský obřad, který zmiňuje, je uvedením chlapců do dospělosti. „Tóra je část bible, prvních pět knih Mojžíšových. Je v ní mimo jiné desatero, židovský zákon a čtou se z ní úryvky při náboženských obřadech. Je psaná na velkých svitcích, a jeden z nich je ten, který je nyní v Americe,“ vysvětluje Vojtášek, který email rabína přeložil a napsal mu odpověď. Podle Meryla M. Creana je svitek v dobrém stavu a brzy bude obnoven do košer stavu, aby z něj mohlo být čteno při významných svátcích.

„Rabínovi jsme poslali kontakt na pana Schreibera,“ doplňuje Vojtášek.

Jak se však svazek z lipenské synagogy do zámoří vůbec dostal? Tóry na území Československa se za okupace stěhovaly do Prahy.

„Tehdy pražský nacistický úřad Ústředna pro židovské vystěhovalectví přikázal židovským obcím v Čechách a na Moravě, s výjimkou Sudet, aby všechny své liturgické předměty, knihy a archiválie zaslaly do Prahy do sbírek právě vznikajícího Židovského ústředního muzea. Podnět k založení této instituce dali pracovníci pražské židovské obce, aby zachránili předměty, jejichž majitelé byli deportováni do koncentračních táborů,“ vysvětluje Křenková, co zjistila ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze.

Po válce komunisté muzeum zestátnili. V zahraničí byl prý o svitky velký zájem, vedení muzea však nabídkám zpočátku odolávalo.

„Komunisté začali liturgické předměty do zahraničí prodávat prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Artia. Svitky Tóry se staly vítaným artiklem. Většina z nich nebyla zvlášť cenná a nebylo je možné použít v expozici. Tak se stalo, že po nalezení vhodného kupce uvolnili pracovníci muzea v roce 1963 Tóry k prodeji. Přibližně 1 500 svitků zaplatil neznámý filantrop,“ vypráví dále Křenková.

Svitek z Lipníku zřejmě doputoval do Anglie. Jak se dostal přes Atlantik, zůstává zatím záhadou. Možná to v další korespondenci objasní právě rabín Meryl M. Crean. (pakk)