Ten při něm sehrál hned několik rolí: pomáhal sestavovat choreografii večera, byl členem poroty a také účinkujícím.

ROZHOVOR

Při finálovém večeru Dívka roku jste od publika sklidil velký potlesk. Proč si myslíte, že jste tak oblíbený?

Řekl bych, že popularita je pomíjivá. Posledních pět až sedm let jsem se věnoval v rámci Domu dětí a mládeže výuce moderních tanečních stylů.

Některé z diváků navíc zrovna učím v předtanečním kurzu.

Dokážete naučit i úplné taneční antitalenty?

Každý rok bývá těžší a těžší absolventy zaujmout. To, že jsou ochotni naslouchat, souvisí s tím, že jim máme co nabídnout.

Často si i děláme legraci sami ze sebe. Musíme brát věci z jejich úhlu pohledu, oni pak přistoupí na pravidla hry.

I ti, kterým tanec moc nejde, jsou schopni se naučit valčík a polku, a to pak mohou tancovat na jakoukoli hudbu.

Jak jste se k tanci vlastně dostal?

Tanci se věnuji od roku 1993. Začínal jsem v hranickém A- klubu. O tři roky později jsem odešel do Přerova a následně do Olomouce, kde jsem se naučil společenskému tanci.

V roce 2000 přišel Radomír Fojtů s nápadem, že bychom mohli založit vlastní skupinu, která nese název Oldies.

Co je náplní činnostii skupiny Oldies?

Tancujeme swing i jazz a rádi mezi sebou uvítáme nové členy. Loni jsme zvítězili na mistrovství České republiky, letos se tento úspěch pokusíme obhájit.

Scházíme se dvakrát týdne v hranické Základní umělecké škole a v současné době skupinu tvoří pět tanečních párů.

Z nových členů bychom chtěli udělat přípravku. Myslím si, že máme lidem určitě co nabídnout.

Jaké je vaše povolání kromě toho, že učíte tancovat? Zbývá vám čas na nějaké další koníčky?

Jsem vojákem z povolání. Ve volném čase, kterého mi mnoho nezbývá, pěstuju bonsaje a okrasné stromy.

Jsem totiž velkým obdivovatelem asijské kultury. A občas mi zbude čas i na přečtení nějaké knížky.

Co všechno máte na starosti, když vymýšlíte choreografii pro soutěžící na Dívce roku?

Soutěžícím dívkám vymýšlím zahájení večera a jejich postavení na pódiu. Dále pak mám na starosti módní přehlídku a závěrečný ceremoniál.

Nápad, že se dívky představí tak, že přijely z různých zemí, vymyslela ředitelka Domu dětí a mládeže Blanka Šturalová.

Na základě toho se pak zvolily kostýmy. Jsme rádi, že jsme to tak udělali, byl to jubilejní ročník a chtěli jsme, aby byl zajímavý, což se povedlo.

Je pro vás těžký úkol přidělovat soutěžícím body, když jste v porotě?

Z pohledu porotce byla letos mezi dívkami určitě silnější konkurence než v předchozích ročnících.

Jan Rotrekl