Jeho cesta měla trvat několik měsíců, jenže se poněkud zkomplikovala a Tomík neví, kdy a vůbec jestli se zpátky do svého rodného města s Tuk-tukem dostane.
Jeho postřehy z cest můžete sledovat nejen na jeho facebokových stránkách a YouTube kanále, ale také v každém pátečním vydání Hranického týdne. My jsme se zeptali na několik postřehů z cesty.
Měl jste problém se naučit řídit Tuk - tuk a s tím, jak ho opravit?
Já do toho skočil po hlavě hned první den, co jsem tuk-tuk poprvé v životě řídil, jsem vjel do plného provozu Bangkoku. Párkrát jsem málem boural, ale po chvilce se to naučil a už jsem si na něj zvykl. Vůbec jsem nerozuměl motorům, když jsem do Thajska přiletěl. Díky mnohým opravám jsem se to ale postupně naučil. Učím se po cestě a to mě baví.
Jaké máte zatím nejsilnější zážitky z cesty?
Všechno je takový velký zážitek, ale nejvíc mě těší lidi, kteří mě třeba vidí unaveného ležet v příkopě a donesou trochu vody a jídla. To je krásný, jak cizímu pomůžou. Je to taková drobnost ale udělá hodně.
Teď vás nechtěli pustit přes hranice Thajska. Bylo to velké zklamání? A jak budete postupovat dál?
Cestu jsem plánoval 9 měsíců a věděl jsem, že i tato nejhorší možnost se může stát. Bohužel na hranici si postavili hlavu a moje dokumenty potřebné k překročení hranic neuznali a poslali mě do háje. Ten pocit zklamání a beznaděje bych nikomu nepřál. Přejezd z Thajska do Myanmaru není jednoduchý a může se tam jednou za dva měsíce (zjednodušeně řečeno). Každý problém má řešení a většinou více než jedno. I tady to určíte platí. Je to však na hodně dlouho a pár měsíců mě to může zdržet, z čehož samozřejmě radost nemám, ale nechci se vzdávat.
Co byste vzkázal svým fanouškům, kteří vás sledují?
Asi to, že se omlouvám, že mi ten přejezd přes státní hranice nevyšel, ale budu se snažit seč mi síly stačí, abych to zatracené žihadlo dovezl do Hranic ukázat.
