Jak dlouho již pracujete s dětmi?

Mám za sebou sedmadvacetiletou praxi ve školství a tento obor byl vždy jedinou náplní mého profesního života. Neumím si představit, že bych pracovala v jiné profesi. Když paní Staňková odešla do důchodu a hledala se za ni náhrada, viděla jsem to jako šanci vyzkoušet si i něco trochu jiného, než čemu jsem se věnovala doposud. Předtím jsem šestnáct let působila jako zástupkyně ředitelky na hranické Základní škole Nová.

Je něco, co byste ráda na chodu dětského domova změnila?

Když nastupujete do nové funkce, tak se od vás většinou očekává něco nového. Já ale nepovažuji za rozumné dosavadní systém rozbít a nenechat, jak se říká, kámen na kameni. Ráda bych rozvíjela to, co už tady bylo nastoleno před mým příchodem. V roce 2002 začal platit nový zákon, na jehož základě byly děti v domovech rozděleni na takzvané rodinky. Výchova v nich je podobná výchově ve skutečných rodinách a to je podle mě pro děti velkým přínosem.

Odchodem dítěte z dětského domova pro vás péče o něj končí?

Ta následná péče o něj je podle mne také velmi důležitá. Proto se snažíme každému, kdo odchází, pomoci najít prozatímní nebo trvalé nové bydlení. Letos u nás dovrší osmnácti let dvě dívky. Jedna se rozhodla pokračovat ve studiu a tak u nás ještě nějakou dobu zůstane, druhé se pokusíme zajistit ubytování na internátu Střední průmyslové školy. Vyučila se pekařkou a pokud si najde práci, tak by to měla finančně zvládnout.

V některých městech jsou pro bývalé klienty dětských domovů zřizovány takzvané domy na půl cesty. Vy o něčem takovém neuvažujete?

Ano, i tady byla snaha jej zřídit. Město však provedlo šetření, které prokázalo, že by se v Hranicích kapacita takového zařízení nenaplnila. Navíc je to otázkou peněz, které také nejsou nazbyt. Sami se tedy do takového projektu pustit nemůžeme.

Daří se vždy najít odcházejícím dětem adekvátní bydlení?

Vloni odsud odešel osmnáctiletý chlapec a našel si ubytovnu ve Frýdku-Místku, odkud pochází. Dále vím o případu jedné dívky, která se po odchodu z našeho dětského domova vdala a postavili si s manželem dům. To jsou ty šťastnější konce. Vždy se ale vedení domova snažilo a snaží těmto mladým v co největší míře pomoci.

Nemáte obavu, že budete pohlcena administrativní prací a na práci s dětmi se vám žádného času nedostane?

Máte pravdu v tom, že byrokracie neustále narůstá. Na druhou stranu jsem si ale vědoma toho, že právě tím papírováním přispěji k tomu, aby naši klienti žili v důstojném a příjemném prostředí, pokud všechno bude klapat jak má. Věděla jsem, do čeho jdu.

Jste členkou ochotnického spolku Tyl Drahotuše. Hodláte nějak své zkušenosti s herectvím aplikovat na výchově svých klientů?

Není to jednoduché. Divadlo je o tom, že se musíte zpaměti naučit spoustu textů a děti by byly nejraději, kdyby šlo všechno hned a bez námahy. Byla jsem se ale podívat před Vánocemi na vystoupení v evangelickém kostele. Hrály v něm i dvě děti od nás a moc jim to šlo.

V poslední době se hodně vyzdvihuje význam adopce a pěstounské péče. Jaký je váš názor na dané téma?

Myslím si, že pěstounství je posláním a rozhodně není pro každého. Velmi důležitá je příprava, ať už adoptivních rodičů, tak i pěstounů. V dětských domovech žijí většinou děti, jejichž vlastní rodina selhala. Každé další selhání by jim ještě více uškodilo. Vydařená pěstounská péče nebo adopce je určitě lepší než ústavní výchova, ale platí to i naopak. Raději život v dětském domově než v nefungující náhradní rodině.

Co si myslíte o zavedení pojmu takzvaného profesionálního rodiče, který bere za péči o osvojené dítě plat?

V dnešní době, kdy je práce málo, by to mohlo svádět k účelovosti. Někdo by si mohl říci: nemám práci a tak bych si mohl vydělávat péčí o dítě. Z toho mám trošku obavu.

Jste spokojena s tím, jak je financován chod vašeho dětského domova?

Zřizovatel zohledňuje a zajišťuje základní potřeby pro chod dětského domova, ale i tak jsme vděční za každý sponzorský dar, který obohatí a zpestří život našim dětem. Tímto bych chtěla všem moc poděkovat za pomoc.

Co byste svým klientům ráda předala, než opustí dětský domov?

Vycházím z toho, co bych ráda předala svým vlastním dětem. Chtěla bych jim dát vzdělání, naučit je smysluplně trávit volný čas a vychovat z nich slušné lidi.