V zimě využívají tunel slavíčští zemědělci ke skladování brambor a zeleniny. „Teplota se tam totiž pořád udržuje mezi čtyřmi až šesti stupni,“ vysvětlil jeden z tamních občanů Blahoslav Machanec, který se mimo jiné podílel i na organizaci víkendového závodu horských kol.

„Teď je tunel kvůli závodníkům nasvícený a stejně tak bývá osvětlen i při dalších zvláštních příležitostech, jako jsou státní svátky a podobně,“ uvedl.

Vrata do tunelu jsou však odemčena po celou turistickou sezonu a znovu se zamykají až před zimou. Zděný slavíčský tunel byl před pár lety prohlášen za technickou památku. „Pochází z roku 1845, kdy se stal součástí takzvané Severní dráhy císaře Ferdinanda. Železnice, která jím vedla, spojovala Vídeň se Slezskem,“ připomněl dávnou historii Machanec.

Průměrná šířka tunelu je 5,7 metru, výška dosahuje 6,3 metru. K dopravním účelům sloužila stavba eliptického průřezu rovných padesát let. V květnu roku 1895 ji Severní dráhy zavřely.

Slavíčští se ale usadili o to, aby zůstal tunel zachován. Měli totiž obavu ze sesuvu půdy, pokud by jej dráhy srovnaly se zemí. Dnes je památka díky svému statutu udržována mimo jiné i ze státních peněz.