O prvotní myšlence, plánech i vzniku jesliček Pianko se rozpovídala autorka nápadu pětatřicetiletá Jana Šlesingerová (na snímku vpravo).

Jana ŠlesingerováKdo a kdy přišel s nápadem založit jesle?
Úplně poprvé jsme o tom začali přemýšlet v listopadu minulého roku. V lednu nám došlo schválení z hygieny. Celkově jsme s manželem lidé, které když něco napadne, jdeme do toho. Na nic nečekáme a zbytečně se nebavíme, ale začneme řešit. Děti jsou moje láska a tímto si splním svůj sen. Mám zdravotní školu, která stačí k tomu, abych mohla fungovat v jesličkách.

Mluvila jste o hygieně. Co všechno tomu předcházelo?
Nejdůležitější pro nás bylo povolení z Hygienické stanice. Kdybychom ho nedostali, tak by celá akce neměla smysl. Nejdříve jsme to řešili telefonicky, potom jsme si sjednali schůzku, kde nám paní doktorka Dana Vránová řekla, co vše je potřeba. Měla jsem popsané čtyři velké papíry plné požadavků a norem. Díky tomu, že to bylo před rekonstrukcí, tak jsme věděli, co všechno musíme absolvovat. Požadavky jsme pak předali architektovi, který nám navrhl jesle přímo na míru. Spousta věcí nás třeba nenapadla – třeba se ze šatny nesmí jít přímo do herny nebo děti nesmí chodit přes kuchyňku. Nyní už tam probíhají přípravné práce. Budou zde dvě velké místnosti – herna s kobercem a jídelna s tvořivou místností, kde bude omyvatelná podlaha. A v podkroví bude odpočinková místnost. Chtěli jsme především velké prostory, aby měly děti dostatek místa.

Co vy sami? Pracovali jste nějak na rekonstrukci?
Samozřejmě. Ze začátku jsme tam pracovali sami. Museli jsme prostory vyklidit, manžel vyvážel vlečky sutě a v únoru už nastoupila firma.

Kapacita kolem 15 dětí

Myslíte si, že jesle naplníte?
Předem jsme si udělali dotazník. Pomáhala nám s tím paní Michaela Škrobánková z Hranické rozvojové agentury, která sama má malé děti a řešila, kam s nimi, kdyby se chtěla vrátit do práce dříve. Dohromady se nám vrátilo sedmdesát odpovědí, kdy jich třicet bylo kladných. Ptali jsme se na cenové rozmezí, kolik by byly maminky ochotné zaplatit. Takže máme nějakou představu, ale zatím nemohu říct, jak to v budoucnu bude. Předběžnou kapacitu plánujeme kolem dvanácti až patnácti dětí. Ke čtyřem dětem vždy bude jedna paní, říkejme jí teta.

Jak se zájemci o vás dozví?
Před oficiálním otevřením plánujeme den otevřených dveří. Tam bude možné získat přihlášky. Ale propagaci budeme řešit s Hranickou rozvojovou agenturu. Počítám tak od července se do toho pustíme. Pokud se to rozkřikne, tak jsem na telefonu k zastižení kdykoliv.

Vy jste při své mateřské hlídala občas děti kamarádkám. Jak jste to zvládala? Co jste s nimi dělala?
K dceři jsem tu měla někdy tři děti. A provoz byl podobně jako ve školce. Přišly okolo sedmé hodiny, následovala nějaká klidná činnost, co děti chtějí, svačinka, poté jsme tvořili třeba prstovými barvami a chodili jsme na procházku. Nikdy se mi nestalo, že by došlo k nějaké kolizi ať už mezi mnou a dítětem nebo mezi dětmi samotnými. Nikdy mi tu dítě neplakalo, že by tu nechtělo být. Už věděly, co je čeká a co jim bylo blízké.

Můj muž mě podporuje

Bude se nějak na jeslích podílet váš manžel?
Můj muž je skvělý a naprosto mě podporuje. Když jsem řešila, co budu dělat, protože mi v říjnu končí mateřská, řekl mi, že on už si svůj sen splnil a teď se vrhneme na ten můj. Mým snem vždy bylo se věnovat dětem. Teď to vypadá, že se splní. Tak snad se to ujme.

Jak se budou vaše jesle jmenovat?
Jesle mi přijdou moc drsné. Proto bych chtěla pojmenovat ty naše přímo Jesličky Pianko. Měly by přinést takový klid a pohodu, navíc manžel opravuje hudební nástroje, takže i takové pojítko s názvem a já si vždy představovala, jak děti budou říkat: Jdeme do Pianka.