Město se ve čtvrtek připojilo k veřejnému čtení jmen obětí holocaustu „Jom ha- šoa.“

Do piety se v bývalé židovské synagoze a dnešním kostele Církve československé husitské ponořili zástupci města a radní, ale i žáci základních škol, faráři či bývalý mluvčí Charty 77 Tomáš Hradílek.

„Letošním tématem veřejného čtení jsou místa a způsoby připomínání. Místa, spojená s osudy obětí holocaustu, domy, ve kterých Židé bydleli, ghetta a koncentrační tábory, hřbitovy či památníky. Místa radosti a svobody, ale i místa věznění a utrpení,“ řekla v úvodu veřejného čtení jmen Marie Šuláková, organizátorka akce v Lipníku.

„Hledejme osudy konkrétních lidí a vyprávějme jejich příběhy, protože příběhy jsou důležitější než čísla. Protože lidské osudy jsou výmluvnější než statistiky. Protože lidské vztahy jsou důležitější než moc a byznys. Protože úcta a respekt mezi lidmi je mocnější než strach a nenávist,“ dodala.

Hradílek: Osvětim byl pro mne hrozný zážitek

K veřejnému čtení jmen obětí holocaustu se připojil i signatář a bývalý mluvčí Charty 77 Tomáš Hradílek, podle kterého bychom si měli válečné hrůzy stále připomínat.

„Hřeje mě, že naše město patří mezi šestnáct v republice, která se této akci připojila. Byl jsem v roce 1967 v rámci vojenské služby v Osvětimi a byl to pro mě hrozný zážitek, ze kterého se dodnes nemohu vzpamatovat. Šokuje mě, že i někteří vzdělaní lidé, kterých si člověk vážil, podlehli antisemitismu - například Jan Neruda nenáviděl Židy, ale i Dostojevský,“ řekl Tomáš Hradílek.

V Lipníku žila v minulosti početná náboženská obec, která ale po válce zanikla.

„Kdysi tvořili Židé třetinu obyvatel Lipníku. Pořád se snažíme dopočítat obětí holocaustu v našem městě. Transportem jich tehdy odjelo 144, ale zavražděných bylo, jak jsme později zjistili, ještě více - 164,“ upřesnila kronikářka města Jarmila Musilová.

Té je už přes osmdesát let a mnohé židovské rodiny jako dítě znala.

„Například moje spolužačka měla maminku Židovku a otec byl křesťan. Rozvedl se s ní tehdy, aby zachránil rodinu. Děti ze smíšených manželství se většinou zachránily a v Lipníku zůstaly. Dnes už se ale k židovskému náboženství až na jednoho člověka nehlásí nikdo,“ uzavřela.