„Některý rok nedereme, když není peří. Jinak míváme vlastní husy, nebo nám je dají známí, protože se jim to nechce drhnout,“ vyprávěla sympatická Marta Pavelková, která draní peří pořádá u sebe doma.

Peří se dere už odpradávna a používá se především jako výplň do polštářů a peřin. Rodiče peří schraňovali, aby mohli svým dětem zajistit výbavu do života. Mnohdy se muselo začít peří schraňovat v době, kdy mělo dítě deset let, aby se do svatby stihlo nasbírat bílého pokladu na výbavu.

„Na polštář je potřeba dvou kil peří, na peřinu čtyři kila i více. Než to nadrhnete, to je dost práce,“ prozradila.

Dříve lidé na vesnicích chovali husy a kachny více, než dnes. Proto po obcích jezdívaly dodávky, které tehdy spravoval Národní výbor, a vykupovali od lidí husy. Vesničané dostali za husy peníze, za které si pak kupovali vše, co bylo potřeba. V domácnostech si nechali jen nezbytný počet ptactva.

„Nechávaly se třeba dvě tři husy na jídlo. Peří bylo vzácnější, proto se opatrovalo, aby se z něho mohli dělat právě peřiny a polštáře. Dnes si každý všechno koupí, protože je s peřím velká starost,“ povzdechla si Marta Pavelková.

Se ztrátou tradic se vytrácí i pospolitost, kterou mezi sebou lidé mají. Ženy se při draní peří sejdou, povykládají si a vzpomenou na ty, které už s nimi nemohou být a ocení jejich zásluhy.

„Scházíme se podle toho, jak kdo má čas. Měly přijet i důchodkyně z domova důchodců, ale bohužel onemocněly. I tak je nás tady hodně,“ uvedla Pavelková.

Do Olšovce se sjíždějí důchodkyně i z blízkých Partutovic, aby s peřím pomohly a promluvily si se svými vrstevnicemi.

„Už se nechovají ani husy, ty se koupí bez peří. Já už jsem ani husy nechovala. Když jsem se vdávala, tak jsem peřiny dostala. Potom přišly různé alergie a polštáře a peřiny z peří se už přestaly dělat. To se potom dělaly deky plněné z ovčí vlny,“ vzpomenula Marie Hercíková z Partutovic.

JAN NUC