Obětí kruté odplaty slovenského důstojníka Karola Pazúra ze 17. pěšího pluku z Petržalky se stali v noci z 18. na 19. června 1945 nevinní starci, ženy a děti. Téma masakru na Švédských šancích bylo za bývalého režimu tabu a viník nebyl nikdy potrestán.

„Zkusme si představit, jaké muselo být nadšení lidí, kteří se po šesti letech války dočkali svobody. Jistě si chvíle radosti užívali i karpatští Němci, kteří se po válce vraceli domů na Slovensko. Plánovali si budoucnost, těšili se na své domovy, setkání s rodinou a přáteli. Vlak, kterým cestovali, ale nejel ten den po šťastných kolejích. Bylo pondělí 18. června 1945, když se na nádraží střetly oči cestujících z transportu s očima slovenského důstojníka Karola Pazúra a rozehrála se krutá hra, na jejímž konci byly stovky zavražděných,“ připomněl událost u kovaného kříže na Švédských šancích přerovský primátor Petr Měřínský (ANO).

Karol Pazúr tvrdil, že v transportu rozeznal příslušníky SS, dokázal o své lži přesvědčit ostatní, připravit popravčí četu a nechal vykopat hromadný hrob.

„Karpatští Němci a Slováci, kteří neměli s jednotkami SS nic společného, se tu museli svléct, odevzdat cennosti a 19. června nad ránem byli nemilosrdně zastřeleni kulkou do týla. Nikdo nedostal šanci - žádná ze 120 žen, žádný ze 72 mužů, žádné ze 75 dětí,“ řekl.

Připomínat oběti krutého poválečného vyřizování účtů je podle děkana přerovské farnosti Josefa Rosenberga důležité i dnes.

„Pieta na tomto místě má obrovský význam. Protože ten, kdo se zastává utiskovaných, malých, nepatrných, je velký v božích očích, ale zároveň je nenáviděný v očích mocných tohoto světa. Ale to je důležité. Pronásledování je dmýchací měch, který rozohňuje naši ctnost,“ řekl během modlitby za zesnulé Josef Rosenberg.

Na pietním shromážděním mluvil o vyrovnání se s minulostí také historik František Hýbl, který sbíral fakta o hrůzném činu a osudech obětí téměř třicet let a vydal i podrobnou publikaci. Po více než sedmdesáti letech se mu také podařilo nalézt místo na hřbitově v Olomouci – Neředíně, kde byly uloženy zpopelněné ostatky zavražděných žen a dětí.

„Po 72 letech byly ostatky převezeny do Přerova a uloženy do hrobu, kde byly už dříve pochovány také mužské oběti masakru,“ zmínil František Hýbl, který za svou neúnavnou badatelskou činnost získal významné ocenění - prezident Spolkové republiky Německo mu propůjčil Kříž za zásluhy se stuhou záslužného řádu.

V září obdrží také nejvyšší maďarské vyznamenání – Zlatý kříž za zásluhy.

„Mezi oběťmi masakru na Švédských šancích nebyli jen karpatští Němci, ale také Maďaři, Slováci a jedna Ruska. Podařilo se mi také zjistit, že pouhý den po té hrůze příslušníci 17. pěšího pluku zastřelili a oloupili v Petržalce devadesát maďarských skautů ve věku 13 až 17 let, což je poměrně nová informace,“ uvedl František Hýbl.

Pietního aktu se zúčastnil také Markus Klinger, zástupce německého velvyslanectví.

„Myslím si, že pro Němce, Čechy, ale i ostatní národy je důležité vzpomínat na tyto události, které se staly, otevřeně o nich mluvit a přijmout je. Jen to je předpoklad k pochopení vlastní historie. Jsme rádi, že jsou zde takové osobnosti, jako je František Hýbl, které se otevřeně stavějí k otázce minulosti a shromažďují fakta o těchto hrůzných událostech,“ zmínil.