Hodiny s motivem slunce a kamenného srdce našly své místo přímo uprostřed obce. O jejich zaměření se postarali astronomové.

„Podle slunce jsme zaměřili severojižní směr, s pomocí vrženého stínu svislé tyče a přesného času jsme propočítali azimut slunce a hodiny jsme nechali postavit tak, aby neustále ukazovaly středoevropský čas,“ uvedl Vratislav Zíka, který je členem pracovní skupiny Sluneční hodiny.

Hodiny na pískovcovém podkladu si obec pořídila z prostředků loňského ročníku Programu obnovy venkova. „Do letních prázdnin bychom měli mít ještě jedny. Umístíme je na nově zrekonstruovaný víceúčelový obecní dům,“ prozradila starostka Rouského Miluše Stržínková, která v sobotu nemohla chybět ani při instalaci pískovcových slunečních hodin.

Přesnost, s jakou byly zaměřeny, ji překvapila. „Netušila jsem, jak velké jsou v naší republice časové odchylky. V Praze je prý o dvanáct minut méně než tady,“ divila se Stržínková.

Podle astronoma Zíky má každé místo na Zemi svůj vlastní čas. V běžném životě se však používá čas pásmový.

„Mezi jednotlivými časovými pásmy je vždy patnáct stupňů. Základem je nultý poledník, který prochází hvězdárnou Greenwich v Londýně. Směrem na východ nastávají astronomické jevy dříve a je to dáno tím, že zeměkoule se otáčí směrem od západu na východ. Takže na patnáctém stupni od nultého poledníku, což je nedaleko Jindřichova Hradce, je vždy přesně o hodinu více než v Londýně,“ vysvětlil Zíka.

Sluneční hodiny patří k nejstarším přístrojům, s jejichž pomocí lidé sledují běh času. Podle délky a směru stínu jej určují už celá tisicíletí. Nauka o slunečních hodinách se nazývá gnómonika a lidé, kteří se jí zabývají, založili dokonce databázi, do níž připisují každý další exponát tohoto druhu.

Dříve se sluneční hodiny umisťovaly na významná místa jako jsou kostely, zámky či kláštery a byly výsadou bohatých nebo učených. Dnes už si je může pořídit prakticky každý.