Majitelka hranické galerie Anna Musilová se rozhodla, že výstavu, kterou každoročně navštívily stovky zájemců, nezruší a lidé o ni nepřijdou.

„Velmi mě to mrzí, že jsme letošní velikonoční výstavu ani nestihli otevřít, ale nedá se nic dělat,“ posteskla si nad současnou situací Anna Musilová.

Už měsíc zdobí galerii stovky nejrozmanitějších kraslic, velikonoční perníčky a aranže ze dřeva, keramiky, šustí či vlny, které vytvořily na čtyři desítky jednotlivců a pět kolektivů. Bohužel ta letošní pětadvacátá výstava přišla kvůli nouzovému stavu o své obdivovatele. Anna Musilová se ale nevzdává.

„Napadlo mě, že by byla velká škoda, aby lidé nemohli spatřit ta překrásná díla, a proto jsem se rozhodla, že instalaci likvidovat nebudeme. Hned po velikonoční výstavě měly naše prostory patřit žákům ze Základní umělecké školy Hranice, a poté výstavě dětských prací. Školy a školky jsou už ale měsíc zavřené a děti nestihly připravit své exponáty,“ doplnila galeristka s tím, že po možném znovuotevření galerie si lidé mohou přijít výstavu prohlédnout přibližně do poloviny června.

Tradiční jarmark i aranže ze dřeva

Expozice je opět koncipovaná ve třech místnostech. Návštěvníci se nejprve ocitnou na tradičním jarmarku, kterému dominují stánky se stovkami kraslic, zdobených nejrůznějšími technikami. K vidění zde jsou také nejrůznější aranže ze dřeva.

„Za celkem unikátní považuji dřevořezbu Stanislava Gorného z Frýdku-Místu, která znázorňuje celý život Ježíše Krista i Poslední večeři Páně,“ podotkla uznale Anna Musilová. Z jarmarku pak vejdou návštěvníci do starodávného pokoje.

„Velikonoce se vždy vázaly k nějakým tradicím, a proto jsem se je snažila uchovat a ukázat je těm, kteří si už nepamatují, že se chleba pekl v peci, máslo se stloukalo a ženy po večerech předly na kolovratu,“ vyjmenovala galeristka. Poslední místnost je věnovaná přírodě a probouzení se jara v ní.

Strach a stres musíme ze sebe setřepat

Velikonoce patří pro stále usměvavou ženu k nejkrásnějším svátkům v roce.

„Přeji všem pokud možno příjemné, klidné a pohodové Velikonoce v kruhu svých rodin. Musíme to všichni vydržet a přejme si, aby byla brzy už ta hrůza za námi. My, starší, jsme už nejrůznější hrůzy zažili za války, ale je potřeba být aktivní a oprostit se od strachu. Strach a stres musíme ze sebe setřepat,“ řekla s nadějí sedmaosmdesátiletá galeristka, která věří, že už brzo bude líp.

„V hloubi duše jsem cítila, že to tak nemůže jít dál, čekala jsem kdy přijde pro lidstvo nějaké ponaučení. Chyběla taková ta ohleduplnost jednoho vůči druhému, jakoby se z lidí vytratila pokora. My, dříve narození, víme, co to byl hlad a odříkání a postupně jsme se naučili na takový blahobyt, že jsme ho vyžadovali stále více. Měli bysme se naučit vážit toho, co máme. Žijeme čím dál rychleji, musíme zpomalit, začít myslet na ty druhé, mít radost z maličkostí. Mám pocit, že je potřeba najít cestu k tomu druhému. Snažili jsme se život si zjednodušovat, někteří rodiče chtějí žít pohodlněji a nevadí jim, že jejich děti sedí několik hodin u počítače denně místo toho, aby se šly ven proběhnout. Je ale potřeba chodit s dětmi do přírody, ukázat jim její krásy. Vím, že pokrok nezastavíme a technika je v dnešní době důležitá a pomáhá nám všem, je to úžasná věc, ale všechno má tak nějak své hranice a my bysme měli více žít spolu, zajímat se, kde se co děje, mít zájem o všechno kolem nás. Snad nás tato situace všechny poučí,“ zamyslela se závěrem s laskavostí sobě vlastní majitelka hranické Galerie M+M Anna Musilová. (mat)