Podle odborníků dokáže dokonce vyvolat i mdloby. Mezi lidmi o tuto rostlinu není moc velký zájem.

Zmijovce dostal pan Porč před dvaceti lety od svého kamaráda. Po dvou letech z ní vyrašil první květ.

„Byl to příšerný zápach,“ vzpomíná si ještě dnes obdarovaný pěstitel.

Následujících osmnáct let byl smrdutého odénu ušetřen. Před pár dny rozkvetla kytka podruhé. „Smrdí to jako nějaká mršina,“ přirovnává pach kvetoucího zmijovce pan Porč.

Obvykle sdílí vzácná kytka s Porčovými jejich pokoj, ale teď stráví několik dnů za dveřmi na chodbě.

„Ten zápach se prostě nedá vydržet,“ vysvětluje pan Miroslav, proč byla květina, jejíž temně purpurový květ připomíná kalu, dočasně „vyhoštěna“.

Přesto na ni její majitel nezanevřel. Pečlivě se o ni stará už dvě desítky let, přestože kytka rok co rok vyroste do výšky, tam rozvětví své listy a pak odumře.

Podle odborné literatury pochází zmijovec z tropické Asie, je ho kolem osmdesáti druhů a dosahuje výšky od dvou do pěti metrů.

Vykvétá nejdříve po pěti až sedmi letech a v té době kolem sebe skutečně šíří smrdutý zápach, který připomíná hnijící maso.

Podle botaniků je to proto, aby na sebe přilákal mouchy, které ho pak opylují. Údajně jsou známy i případy, kdy tato kvetoucí rostlina způsobila u lidí mdloby.

V Hranicích se zmijovec téměř neprodává.

„Je to zřejmě proto, že lidé mají raději kytky, které jsou pořád zelené a tato mezi ně nepatří,“ vyjadřuje svůj názor Simona Burešová z hranického květinářství.

Ona sama prý ji ještě kvést neviděla.

„Tu rostlinu ovšem znám. Jen bych řekla, že je spíš zajímavá pro botaniky-specialisty než pro běžné zákazníky,“ uzavírá majitelka květinářství.