Řeč je o hranickém divadelním souboru Ventyl, který svou premiéru nové komedie odehraje v sobotu 11. listopadu v hranické sokolovně.

Další reprízu chystají na sobotu 2. prosince od 19 hodin tamtéž.

Nejen o posledních přípravách jsme si povídali s režisérem Divadla Ventyl Kamilem Štroncerem.


Jaký to je pocit, vědět 14 dnů před premiérou, že máte plno?
Především zavazující. Pravdou je, že na amatérské divadlo diváci, zvláště ve městech, nechodí, přitom můžete podávat sebelepší výkon a hrát skvělou hru. Průměrný divák dnes nepátrá po tom, jaký kus se hraje, ale kdo hraje, slyší na známá jména z TV obrazovek. Překvapivě ho může už dopředu odradit i tvrdá židle hranické sokolovny. Jsem vděčný za každého diváka, který na představení přijde sám od sebe a snažím se mu nabídnout takovou hru v takovém provedení, aby měl důvod přijít příště znovu.

Proto již druhá česká premiéra?
Bylo by jen dobře, kdyby diváka možnost zhlédnout dílo mezi prvními v České republice nalákala, ale spoléhat na to nelze. Výběr hry spíše přizpůsobuju aktuálním možnostem souboru, než touze po české premiéře, ale lhal bych, kdybych řekl, že mě to netěší a jsem rád, že můžeme hranickému divákovi nabídnout další francouzskou komedii.

Dva nahatý chlapi byli odvážnou novinkou, jak je přijali diváci?
Po roce máme za sebou 30 představení, další nás čekají a ohlasy jsou v drtivé většině pozitivní. Pravdou je, že tato hra vyžaduje zběhlejšího diváka, který se minimálně z názvu či plakátu dovtípí, že tam asi skutečně někdo nahatý bude a už podle toho se rozhodne, zda to skutečně chce vidět. Zažil jsem ale i odmítnutí ze strany kulturních pracovníků malých obcí, naopak do velkých sálů v Přerově, Frýdlantu nad Ostravicí, Valašském Meziříčí, Vsetíně, Bohumíně, nám Naháči otevřeli dveře. A věřím, že to ještě není konec.

Na co se můžeme 11. listopadu těšit?
Dokud nás milenky nerozdělí je komedií hravou, plnou vtipu a komických manželských i nemanželských situací, zápletka je očekávaná, rozuzlení nikoliv. Eric Assous je mistr svého oboru, hlavní hrdiny Francise a Rosalie nešetří a to diváka jistě pobaví.

Jaká je nálada v souboru, těšíte se, nebo máte spíš trému?
Nálada je výborná, odvedli jsme kus práce, ale to pozitivní napětí a nervozita bude s blížícím se termínem houstnout. V týmu máme nové posily, které naštěstí ještě přesně neví, do čeho jdou, klepaly by se už teď. Když pak stojíte na jevišti, od 450 diváků oddělen jen oponou, nejpozději tam ta tréma dolehne na každého. Čím dřív se opona zvedne a emoce spojí jeviště s hledištěm, tím lépe. V Hranicích máme skvělé diváky, věřím, že nás podrží.

Počítáte pro hranické publikum s další reprízou?
Faktem z let minulých je, že na naše domácí představení přijde samo od sebe do jednoho sta diváků. Vyšší návštěvnost běžně míváme v okolních obcích, kde jsou sály čtvrtinové kapacity a často bývá vyprodáno. V sokolovně však tento počet zabere prvních 4-5 řad a je v podstatě prázdná. Zvýšení návštěvnosti je tak závislé na osobním prodeji mezi známé, kolegy, přátele, jenže prodat stovky lístků není zrovna jednoduché. I přesto v souboru převládl názor, že bychom to měli zkusit. Další repríza se tak uskuteční 2. prosince v 19 hodin. Předprodej je v Kavárně U Mlsné kočky a v Městské knihovně v oddělení pro dospělé.