close Kamil Štroncer, principál, režisér a herec Divadla Ventyl. info Zdroj: archiv Divadla Ventyl, se souhlasem zoom_in Kamil Štroncer, principál, režisér a herec Divadla Ventyl. Dlouho jsme se neviděli, co je u vás nového?
Pravda, měli jsme vynucenou covidovou pauzu, ale dá se říct, že se nám ten divadelní vlak podařilo opět rozjet a s komedií Panenka nabrat tempo, na které jsme zvyklí.

Co si pod tím mám představit?
Jednu premiéru a 30 repríz za sezonu, z toho aspoň dvě představení ‚doma‘. To je takový standard, abychom nevyšli ze cviku a zároveň nám vydrželo nadšení. Zastávám názor, že představení má být víc než zkoušek. Letos vše vyšlo, v Hranicích jsme hráli nečekaně třikrát, přijali jsme pozvání do Divadla Stará střelnice, tam se nám rýsuje dlouhodobá spolupráce.

Co na ‚tempo‘ říkají kolegové? Všichni mají zaměstnání, povinnosti, rodiny…, jde to skloubit?
Pro koho je divadlo (hudba, rybaření, sport, tanec atd.) srdeční záležitostí, ten to má nastavené jinak. Veteráni jsou zvyklí a nováčci se dozví předem, do čeho jdou, buď jsou ochotní, nebo ne. Navíc, máme systém plánování představení, takže riziko kolize s rodinnými a pracovními povinnostmi je minimální. Už dnes víme, že 8. června 2024 hrajeme v bohumínském divadle, 7. listopadu 2024 v Bludově. Situace, že se soubor dozví termín představení jen týden dopředu, u nás neexistují.

Přesto, kolik času divadlo zabere? Kdybych chtěla hrát, s čím mám počítat? A co mi divadlo dá?
Na konkurz musí zájemce umět dvě strany textu a vhodné je přijít včas. Pokud potřebuje každý víkend flámovat, chce mít divadlo na posledním místě, nechce se učit, nemá respekt k pravidlům a kolektivu, každých pět minut reaguje na pípaní mobilu, tak ať to ani nezkouší. Na herecké pozici se počítá plus minus 20 zkoušek, zpočátku jsou kratší, maximálně dvě hodiny. Potom se zkoušky prodlužují v závislosti na tom, co se zkouší, kolik se toho musí chystat a uklízet.

Před premiérou mají zkoušky okolo 5 hodin. Představení s cestou, stavěním a bouráním zabere času podobně. Oproti vysedávání v hospodě, před TV, či průměrně šestihodinovému lelkování mládeže na sociálních sítích denně, je to pohoda. Člověk trénuje hlavu, paměť. Představení dodá adrenalin, endorfin, hormony štěstí, prostě drogy téměř zdarma. Získá zážitky s fajn partou lidí! Nedělám si legraci, je to tak.

Dobře, já si to ještě rozmyslím, jistě máte dost jiných zájemců…
Být blíže větších měst, tak vím, že ano. Je to k neuvěření, jedna zájemkyně považovala Drahotuše za městskou část Prahy, že to bude mít blízko. Takových lidí odjinud (kteří nečtou, neví) byly stovky do doby, než jsem upravil ‚agitační stránku‘ na našem webu. I tak minulý týden volal nějaký mladík z Brna. Z Hranicka za posledních 5 až 6 let nikdo.

V souboru jsou ale jen místní, ne?
Jedna kolegyně nám dojíždí od Šumperka, druhá z Prostějova, Ivan Ptáček se odstěhoval a jezdí z Valašského Meziříčí, ten byl společně s Markétou Burianovou v divadle od prvopočátku. Ostatní jsou sice místní, ale ne, že by si divadlo našli a sami ho oslovili. Já je do něj všechny uvrtal (smích). Díky za ně, bez nich by Ventyl nebyl.

Čím je podle vás nezájem o ochotnické divadlo na Hranicku způsoben?
Říct to nahlas, tak mě maloměšťáci ukamenují, ale můžu se mýlit. Faktem je, že nezájem lidí se netýká jen divadla. Zmíním pár příkladů z poslední doby: na zahajovací koncert ke 100. výročí ZUŠ Hranice přišlo 60 až 70 lidí. Kolik měla Liduška za posledních 10, 30, 50 let žáků? Aktuálně jich ZUŠka má 800 a každý má zpravidla dva rodiče. Kde jsou? Na následném koncertě Ústřední hudba AČR hrála dokonce ‚přesilovku‘.

Na představení hranických i jiných ochotníků chodí 30 až 70 lidí. Věkový průměr na těchto akcích odhaduji na 60+. Alternativní, s kulturou spojená Karnola, která by mohla oslovit i mladší generace, má pro nezájem existenční problémy. A mohl bych pokračovat dál. V Hranicích je pořádáno až nadprůměrné množství kulturních akcí, kvalitních akcí, které však nenachází odezvu. Z takového prostředí se těžko zrekrutuje nový divák, či snad dokonce zájemce.

Ventyl s hranickou návštěvností problém nemá, míváte takříkajíc chronicky vyprodáno…
Plné hlediště na domácí scéně je emoční a energetický zážitek! Nutno dodat, že sokolovna se z 90 procent vyprodá jen a pouze díky členům, ochotným kamarádům, známým a mnohdy i cizím lidem, kteří jsou ochotní lístky posunout dále mezi své známé. Takový způsob prodeje má jedinou výhodu, že se minimálně jednou ročně setkám s většinou kamarádů. Všem našim spřízněncům jménem divadla moc děkuju, vážíme si jejich pomoci, je nepřehlédnutelná a pro nás nepostradatelná. Díky samozřejmě patří i těm, kteří si lístek z naší 'distribuční sítě' zakoupí. Všichni jste skvělí!

Jak to máte jinde?
Vyprodáno jsme měli v Bohumíně, Lipníku, Štramberku, Klimkovicích, desítky menších obcí nevyjímaje. Stovky lidí na nás přišly v Přerově, Olomouci, Frýdlantu i jinde. A nemusíme prodat jediný lístek. Přesuneme se kilometr od sokolovny na Zbrašov, a tam je diváků stovka. Ve Velké v roce 2013, při premiéře, došly nové i staré židle, a ještě diváci stáli ve dvou řadách dokola u stěn sálu, více než 200 diváků…

Pochopitelně jsou i slabé účasti. V malých obcích stačí rodinná oslava nebo zájezd do vinného sklípku v den představení a už je to znát. Nejméně lidí přišlo v Loukově, tam jich bylo 12 a vešli se do 1. řady. Jako sci-fi bude znít 160 diváků ve Slavíči. Právě tady odehrajeme 4. listopadu poslední představení sezony, 30. reprízu Panenky.

S Panenkou jste získali několik ocenění na Štramberské divadelní přehlídce, jaký je to pocit?
Pocit je to velmi dobrý, přehlídku jsme vyhráli, získali další 1. místo za Nejlepší ženský herecký výkon a umístění na třech 3. místech. Kdo to ve Štramberku zná, tak ví, že zde pravidelně účinkují i dva místní soubory s podporou Štramberáků, čímž i ‚nebodované‘ 3. místo je velmi pěkné umístění.

Tak to gratuluji, budete s Panenkou pokračovat?
Ano, záměr je 10 repríz na sezonu, přednost bude mít nová hra. Plánujeme, pokud nás vyberou, zúčastnit se soutěžní přehlídky v Ostravě a rýsuje se nám možnost hostovat v jednom známém divadle, nechci to zakřiknout, ale ani si to nechat uniknout, jako se nám to stalo u pozvání do olomoucké Šantovky s Nahatými chlapy, a my už s nimi byli půl roku po derniéře… „Hrát budeme tak dlouho, dokud se nerozpadnou kulisy.“

Co divákům nabídnete v nové hře Ať žije Bouchon?
Bouchon je zapadlé městečko kdesi uprostřed Francie. Hra je úsměvná, v každé chvíli zábavná, ani náznakem vážná, divák nemusí nijak zvlášť přemýšlet, čemu se má zasmát. Jde o francouzskou frašku ze současnosti, ve které se starosta-podvodník, jeho bojácný bratr a nepříliš bystrá sekretářka snaží zachránit Bouchon před vylidněním. Ať to stojí, co to stojí, však on to někdo zaplatí!

Kde všude budete hrát?
Všechna místa a termíny ještě nejsou známé, domluva ne vždy probíhá rychle a snadno. Máme několik tradičních destinací, kde hostujeme pravidelně, víme o sobě, co bude za rok, což je moc fajn. Rozšiřujeme působiště, někam nás pozvou, někdo nás doporučí, tak se nám v programu končící sezony objevilo cca sedm nových míst.

Na kolika místech hráváte?
V adresáři mám odhadem 70 až 80 adres, většina kontaktů je aktivní. Jasně, někde máme stopku, že hrajeme složité hry, které lidi v dané obci nechápou, naopak někde hrát už nechceme my, protože převlékat se mezi hrnci v kuchyni a hrát na špinavém jevišti plném kamínků není příjemné. Občas nastanou změny po volbách, kdy se vazby přetrhají.

To takhle zavolám starostovi do nejmenované obce a on mi řekne, že se domluvíme, ale ať zavolám příští týden, až bude znovuzvolen. Tak zavolám příští týden a on už znovuzvolen není a rozprášená je i kulturní komise. A pokud jde o nějaký ‚trucpodnik‘ tak se s těmi novými nedomluvíte, oni to chtějí dělat jinak a lépe, protože ti před nimi to celou dobu dělali špatně. A za další čtyři roky se vám v telefonu ozvou ti původní, kteří byli u předešlých voleb odejiti a můžeme pokračovat.

Jak dlouho trvá domluvit jedno takové představení?
V divadlech a velkých kulturních domech kde nás znají, trvá dohovor pět deset minut na mobilu a dva emaily. V jednom jim pošlu nabídku, v druhém potvrdím smlouvu nebo termín. Nejrychlejší domluva v jednom městě proběhla jen v několika větách: „Mám pro vás nabídku představení Panenka…“ Ani jsem nedořekl větu a ozvalo se: „kdy u nás chcete hrát?“ Navrhl jsem termín a dostalo se mi odpovědi: „to by šlo, pošlete mi to do mailu, a hlavně nějaké fotky“. Oproti tomu jednání na dědinách trvá dva měsíce i více, a nakonec se ani nedomluvíme.

Jak je to možné?
To, co na dědině uspořádají za rok, velká kulturní centra organizují na měsíc, ten barák se musí uživit. Tam nemají čas na ustanovování a scházení se kulturních komisí, že někdo je marod, nedorazil, nepřipomněl, neproběhlo výběrové řízení atd. A nakonec do toho vstoupí se svými návrhy starosta nebo zastupitelstvo.

Panenka se hraje, Bouchon je na spadnutí, to už se jako režisér začínáte nudit. Máte nějaký nový scénář, komedii, drama, pro kolik herců?
Zatím se nenudím, jsem v ‚manažerském módu‘, a ještě určitě měsíc budu domlouvat sezonu. Co budeme hrát zatím nevím, scénáře čtu nejraději o Vánocích. To už musím znát počty herců, kdo chce hrát, do toho oslovuju i některé bývalé kolegy, zda by se nechtěli opět realizovat. Pokud je mezi čtenáři Deníku nějaký vážný zájemce o herectví, teď má ideální čas se divadlu ozvat. Drama je výzva, ale představa, že s tím budeme objíždět jen soutěže, nebo menší kluby, protože většinový divák na to nepřijde, mě neláká. Takže to směřuje ke komedii. Rád bych, aby si zahráli všichni herci souboru, byť je to náročnější na výběr hry i na nácvik, zato větší legrace.

Děkuji za rozhovor, přeji divadlu hodně zdaru a uvidíme se 11. listopadu v hranické sokolovně.
Taky děkuju a budeme se těšit. Můžu malou poznámku pod čarou?

Určitě!
Množí se kolem nás dotazy na atraktivní androidku Stelu, zda je svobodná, otevřená novým vztahům apod., několikrát jsem i zabránil průniku mužských elementů do herecké šatny. Vážení, určitě se přijďte na představení podívat, ale smiřte se s tím, že na vás Panenka není naprogramovaná!

Soutěž o lístky
Chcete vyhrát 2 vstupenky na premiéru nové komedie divadla Ventyl Ať žije Bouchon!? Stačí odpovědět na tuto otázku: S kolika českými premiérami přišlo Divadlo Ventyl?
Ve hře je šest vstupenek pro tři výherce. Odpovědi posílejte na e-mail: soutez.hranicky@denik.cz. Do předmětu napište VENTYL.
Vyhrává 3., 6. a 9. správná odpověď. Bez podpisu je odpověď neplatná.