Vojáci zde v pátek 6. května převzali vyznamenání a vyslechli si proslovy významných armádních i politických činitelů.

Ve středu 20. dubna 2016 se zpět do České republiky vrátila poslední část ze 165 příslušníků 5. strážní roty, kteří od podzimu minulého roku plnili úkoly spojené s ochranou základny Bagrám v afghánské provincii Parwan. Jádro této jednotky tvořili příslušníci 71. mechanizovaného praporu z Hranic. Za jejich výtečné splnění úkolů byli tito vojáci v pátek vyznamenáni medailí ministerstva obrany.

„Ačkoliv jsme se na naši misi důsledně připravovali, nikdy není zcela možné se na takovéto situace připravit. Kromě přípravy je tak potřeba i štěstí, a to my jsme měli. Důkazem toho je to, že jsme se zde sešli ve stejném počtu jako při posledním nástupu před odletem," prohlásil velitel 5.strážní roty Radek Šoman.

„Odvedli jste kus poctivé a náročné práce, úkoly jste splnili se ctí a potvrdili tak dobrou pověst, kterou jsme si v Afghánistánu vybudovali. Chtěl bych vám za vaše působení v misi velice poděkovat a jsem nesmírně rád, že jste se všichni vrátili zpět," řekl směrem k navrátivším se vojákům velitel 7. mechanizované brigády Pavel Lipka.

Páteř pozemních složek Armády ČR, kterou představuje 7. mechanizovaná brigáda, se na náměstí představila v plné síle.

V jednom okamžiku se tak na jednom místě nacházelo okolo tisíce vojáků.

„Dnes jsme se tu sešli, abychom uctili památku těch, kteří padli v letech 1938–1945 za naši svobodu. Počet obětí se odhaduje na šedesát až sedmdesát miliónů lidí. Doufám, že světoví vůdci budou mít tolik rozumu, aby se hrůzy druhé světové války již nikdy neopakovaly," pronesl mimo jiné ve své řeči starosta města Hranice Jiří Kudláček.

„Je pro mě velkou ctí moci podat ruku lidem, kteří ještě včera stáli v bojové linii. Rád bych poděkoval současným příslušníkům naší armády za obětavost při plnění úkolů, jež si dnešní doba žádá. Jsem si vědom nesmírné obtížnosti zahraničních misí v Afghánistánu, Mali, na středním východě, a všude jinde," dodal starosta.

Byť se nástup uskutečnil v pátečních dopoledních hodinách, přesto přilákal nemalý počet civilních návštěvníků. Podstatnou část ze stovek přítomných občanů tvořili rodinní příslušníci nastoupivších vojáků. Z jedné strany tak mohl člověk zaslechnout: „Podívej támhle je tatínek. No tam úplně vpravo." Z druhé zase: „Jestli se s tou medailí potom nepřijde vyfotit, tak ho zničím." Jasně hmatatelná však byla především hrdost na naše vojáky.

David Král