Ve vánoční přestávce však již s týmem naplno trénovala a kouč Vladimír Sirvoň se už na její služby může znovu spolehnout. Položili jsme jí proto po skončení vítězného utkání s pražským Olympem pár otázek.

ROZHOVOR

Vzhledem k vážnosti zranění a prodělané operaci jste začala poměrně brzy trénovat? Co vaše koleno?

Zatím je koleno v pořádku. Noha je silně oslabená, takže jsem ji začala již před Vánoci postupně zatěžovat a posilovat. Zkusila jsem odehrát část přípravných utkání a bylo to celkem dobré.

V Ostravě jsem nastoupila v základu a proti Olympu jsem chvíli střídala za Markétu Novotnou. Ono zbavit se obavy, že zase něco praskne, chvíli potrvá, než to překonám.

A vůbec bych si netroufla nastoupit na hřiště bez speciální a velmi drahé ortézy, kterou mi uhradil klub. Ortéza mi usnadnila rychlejší návrat na palubovku.

Jak jste na tom po měsíční vánoční přestávce? Podepsal se na vás dvoufázový trénink?

Fyzicky jsme šly všechny hodně nahoru. Tvrdý a velmi kvalitní trénink, jaký nám dává náš kouč, začíná sklízet první ovoce.

Myslím, že ta měsíční pauza nám hodně pomohla. S nárůstem fyzičky jsme se dostaly do pohody. Družstvo šlape na plné obrátky a s velkou chutí.

Konečně se vám podařilo získat první ligové body na půdě Ostravy. Čekaly jste tak hladkou výhru nad letos velmi slušně hrající Ostravou?

Holky na to čekaly dlouho. Dva měsíce se opravdu velmi tvrdě maká a už to muselo přijít. Vítězstvím se zúročila všechna ta dřina a kvalitní trénink.

Jsem ráda, že se to podařilo hned po vánoční přestávce.

V dalším utkání jste naprosto fantasticky porazily favorita soutěže pražský Olymp. Navíc to bylo po velmi přesvědčivém a kvalitním výkonu. Jak jste to viděla vy?

Především jsme dnes velmi dobře servírovaly a vyhnuly jsme se zbytečným chybám. První dva sety jsme hrály velmi koncentrovaně a soupeře přehrávaly ve všech činnostech.

Ve třetím dějství jsme zbytečně povolily a soupeř námutekl na 1:10. Takový rozdíl se proti Olymputěžko dotahuje, ale přesto se nám zlepšenou hrou podařilo dotáhnout na 12:15.

Pak jsme udělaly dvě chyby a hosté naše zaváhání využili. Čtvrté dějství jsme nepodcenily, opět jsme nastoupily soustředěně a dotáhly utkání do vítězného konce.

Takové zápasy velmi prožívám a jsem ráda, že jsme Olymp porazily, zvlášť poté, co kolo před námi udolal Prostějov. V našem družstvu zavládla vítězná euforie po dobrých výkonech.

Co říkáte na domácí publikum?

Mám dojem, že zdejší fanoušci působí jako sedmý hráč na hřišti. Chodí poměrně hodně lidí, skoro plná hala.

A nepřestali chodit ani v době, kdy se družstvu nedařilo. To svědčí o zájmu diváků a fanoušků o ženský volejbal a tradici v Přerově. Doufám, že v následující části budeme hrát líbivý volejbal.

Už jste se v Přerově zabydlela? Jak se vám tu líbí?

Klub mi zařídil byt a školku pro dceru, za což bych chtěla poděkovat. Jsem velmi spokojená a líbí se mi tu.

Povězte mi něco o vaší kariéře…

Začínala jsem atletikou. Běhala jsem dlouhé tratě 1500 metrů a 4 kilometry. Dokonce jsem získala i mistrovský titul. Taky jsem skákala do dálky.

K volejbalu jsem se dostala poprvé v patnácti letech ve Stropkově, kde jsem hrála až do juniorek. Dva roky jsem působila v prvoligovém Prešově a odtud jsem šla do extraligy v Žiaru, kde jsem hrála tři roky.

Pak jsem byla v Polském Kaliszi a poslední dva roky v Senici. Vyzkoušela jste si nakrátko i roli trenérky.

Uvažujete o tom, že byste se tomu v budoucnu věnovala jako profesionálka?

V současnosti bych chtěla co nejdéle hrát, ale je jasné, že to nebude věčně. Mám druhou trenérskou třídu a chtěla bych si dodělat nejvyšší licenci.

V budoucnu je dost možné, že se budu trenérstvím zabývat.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z HRANICKA

Moje HranickoSportKulturaPodnikáníČerná kronika

Jiří Peloušek